Katar má ve světě vskutku výsadní postavení. Již několik let vévodí žebříčkům nejbohatších zemí světa v přepočtu na obyvatele, píše server Forbes. Přes milion a půl Katařanů pociťuje ekonomickou sílu své vlasti na každém kroku. Supermoderní stavby, veškeré vymoženosti Západu a navíc bezplatná zdravotní péče a vzdělání.
Moderní otroctvíKREVETY: Byznys s krevetami páchne krví NEDOSTATEK RYB: Nadměrný lov podporuje moderní otroctví ČESKO: Hrozba moderního otroctví je u nás vysoká STATISTIKA: V otroctví žije 30 milionů lidí |
Vyvrcholením prosperity je pro nejvyšší katarskou třídu pořádání mistrovství světa ve fotbale v roce 2022. Mohutné přípravy a astronomické investice do chystaného fotbalového svátku však ukazují i stinnou stránku blahobytu Katařanů. I nejbohatší země světa totiž profituje z práce moderních otroků.
Ti do Kataru proudí zejména z chudších asijských regionů. S blížícím se mistrovstvím a poptávkou po levné pracovní síle, která pracuje na stavbách stadionů a luxusních center, do Kataru s vidinou velkých peněz přicestovaly statisíce dělníku z Nepálu, Indie a Bangladéše.
Po několika týdnech v cizí zemi se však jejich naděje o zajištění rodiny a velkém výdělku rozplyne. Vyhlídka lepší budoucnosti se přitom začne nenápadně rozpadat už v jejich vlasti.
Zadlužení a cesta za falešným snem
Začarovaný kruh startuje jednorázovým poplatkem za zprostředkování práce. Ten většinou vybírají lokální překupníci a zprostředkovatelské firmy. Na poměry chudých dělníků se jedná o astronomické částky. Běžně se pohybují v rozmezí 600 až 5 000 dolarů (10 500 až 105 tisíc korun). Takové peníze pochopitelně obyčejní Nepálci, Bangladéšané a Indové nemají.
Volba proto padne na extrémně nevýhodnou půjčku, u které se úroky pohybují na 30 až 60 procentech ročně. V pracovní smlouvě je jim slibováno v přepočtu přes 12 tisíc korun měsíčně a místo mistra na stavbě.
Na podpis smlouvy se v domovinách dělníků stojí dlouhé fronty.
Po podpisu smlouvy se dělníci rozloučí s rodinou a odletí do katarského Dauhá. Po vyřízení všech formalit na letišti je čeká první šok v novém bydlišti. V malých místnostech s nejnutnějším vybavením se jich totiž musí tísnit až deset. Rozčarování následně vystřídá nátlak budoucích zaměstnavatelů.
Dělníci jsou nuceni podepsat dodatky k původním pracovním smlouvám. Ty jim slibují v přepočtu pouhých 5 200 korun měsíčně a pozici řadového dělníka. Jsou jim zabaveny cestovní doklady a neobdrží identifikační průkazy ani karty opravňující k čerpání zdravotní péče. Bez nich jim kdykoli hrozí vyhoštění ze země a platby v hotovosti za jakýkoli lékařský úkon.
Samotné pracovní podmínky pak mají do dokonalosti hodně daleko. Každodenní osm až deset hodin trvající práce a následné hodinové dojíždění do táborů na přespání jsou jen začátkem. Dělníci totiž pracují v nesnesitelném horku s nedostatečným přísunem pitné vody a přestávek.
Zaplaceno dostávají jen prvních pár měsíců. Následně se zaměstnavatelé začnou vymlouvat na zdržení plateb ze strany dodavatelů. Dělníci tak nemohou domů posílat vydělané peníze. Rodiny pak nemají z čeho splácet půjčky, které jejich manžele a otce pomohly vyslat do Kataru.
Úřady slíbily nápravu, neudělaly však vůbec nic
Dělníci se naneštěstí nemají jak bránit. Nevyplácení mzdy mohou hnát před soud. To však stojí peníze a také spoustu času. Další variantou je změna zaměstnavatele, kterou však musí vždy posvětit zaměstnavatel stávající. Poslední možností je návrat domů. Ten však musí opět odsouhlasit zaměstnavatel, který dělníkům při příjezdu zabavil cestovní doklady. Dělníci se tak tiše modlí za lepší zítřky a dál pracují v otřesných podmínkách bez vidiny zpětného vyplacení mzdy.
Za nekonečnou práci na stavbách dostávají dělníci z chudých asijských regionů minimální plat.
Smutné na celém procesu je, že probíhá na očích katarských úřadů. Na nevyplácení mezd už tamní politiky loni na podzim upozornila lidskoprávní organizace Amnesty International (více o upozornění na moderní otroctví v Kataru se dočtete zde). Úřady slíbily, že situaci budou řešit.
„Zdraví, bezpečnost, spokojenost a důstojnost každého člověka, který pomáhá k organizaci mistrovství světa je pro nás velmi důležitá,“ citovala v září loňského roku vládní prohlášení agentura Reuters. Stejnou rétoriku zvolili i zaměstnavatelé, kteří se zavázali okamžitě vyplatit ušlou mzdu všem dělníkům. Od slov k činům však nikdy nepřešli a mnozí dělníci tak vydělané peníze neviděli bezmála rok.
Vyčerpávajícím procesem si prošel i Nepálec Šanbu. Na původní pracovní smlouvě se zprostředkovatelskou firmou Ibex reportérům serveru The Guardian ukázal, že měl měsíčně pobírat v přepočtu bezmála 16 tisíc korun na pozici stavebního mistra.
V Kataru však musel podepsat jinou smlouvu - stal se tesařem s platem o více než 60 procent nižším, než mu slibovala původní dohoda. „Nejsem tady šťastný. Moje rodina mě prosí, abych se vrátil domů, když tady (v Kataru) není dobrá práce. Peníze, které tady vydělávám, bych si vydělal i v Nepálu,“ smutní Šanbu.
Odškodného za úmrtí se rodiny nedočkají
Na dělníky čeká celá řada nebezpečí i na samotné stavbě, a to i přesto, že zaměstnavatelé dbají na dodržování bezpečnosti práce. Zranění po pádech a úrazy hlavy však nejsou výjimkou.
Nejvíce se ale bojí spalujícího horka. Mezi dělníky se v letech 2012 a 2013 začaly objevovat také náhlé srdeční příhody, na které za tuto dobu zemřelo asi 500 mužů. Lékaři je připisují právě velkému horku a vyčerpání. Podle posledních statistik umírá na katarských stavbách 12 zahraničních dělníků za týden.
Dělníci pracující na zázemí pro chystaný fotbalový šampionát žijí daleko za městským centrem. Za prací každý den dojíždějí několik hodin.
Jednou z obětí náhlé zástavy srdce se stal i 42letý Nepálec Riši Kumar Kandel, který do Kataru přijel v únoru letošního roku. Jen o pět měsíců později se do nepálského Káthmándú vrátila rakev s jeho tělem. Zemřel náhle 23. května na posteli v ubytovně pro dělníky.
Aby mohl vycestovat za prací, půjčil si v přepočtu asi 17 tisíc korun s ročním úrokem 24 procent. Během krátkého pobytu v Kataru však stačil splatit pouhou třetinu. Zaměstnavatel se po jeho smrti nechal slyšet, že rodině nevyplatí žádné odškodné, protože Kumar podle lékařů zemřel přirozenou smrtí.
Mistrovství světa v Kataru 2022
Katar získal pořadatelství mistrovství světa v roce 2010, kdy při hlasování výkonného výboru překvapivě porazil Austrálii, Japonsko, Jižní Koreu a USA. Emirát z Perského zálivu tehdy slíbil, že kvůli velkému horku v letních měsících postaví klimatizované stadiony. V poslední době je však stále pravděpodobnější, že šampionát bude přesunut na zimní termín. |
Jeho žena Saraswátí nyní musí čelit jak zármutku ze ztráty manžela, tak vidině splácení velkého dluhu. „Nikdo by neměl jezdit (za prací) do Kataru. Nechci, aby se to, co se stalo mně, stalo i dalším manželkám, sestrám a matkám. Nepálští dělníci jezdí do Kataru pracovat, katarská vláda by měla dělat i něco pro nás, třeba zaplatit naše půjčky a další nejdůležitější věci,“ myslí si Saraswátí a dodává, že její manžel pracoval za mnohem menší plat, než mu slibovali a několikrát mu mzda nebyla vyplacena vůbec.
Firmy by podle platné legislativy měly pozůstalým rodinám mrtvých dělníků, pokud zemřou při výkonu práce nebo prokazatelně na její následky, vyplatit jednorázové odstupné v přepočtu ve výši 1,4 milionu korun. To se však stává jen výjimečně. Lidskoprávní organizace dokonce evidují několik případů, kdy se na rodinu mrtvého kolegy z už tak minimálního platu složili ostatní dělníci.
Katarské ministerstvo práce minulý měsíc provedlo v souvislosti s dodržováním bezpečnosti práce 3 485 kontrol a potrestalo 200 firem. Zároveň se zavázalo, že spustí program na ochranu pracovníků, který jim zajistí včasné vyplácení mezd i standardní zdravotní péči. Paradoxní však je, že v ten samý měsíc se Katar na zasedání Mezinárodní organizace práce zdržel hlasování o protokolu, který mimo jiné zahrnuje opatření na ochranu dělníků z rozvojových zemí.
Podívejte se na reportáž serveru The Guardian o práci dělníků v Kataru:
