„Zasáhlo to všechny, hráče i vedení,“ líčila pohnutě Hana Maršíková, která na Stínadlech uklízí a stala se z ní velká fanynka Teplic. Pozorovala i dopolední trénink mužstva,
přerušený zdrcující zprávou, že Hrdlička v 57 letech zemřel po mozkové mrtvici. „Já viděla poprvé Fenina a ostatní hráče brečet. Byli úplně hotoví, trénink hned skončil. Oni by nebyli schopní hrát...“
Kondolence přicházejí ze všech stran, jednu připojil i Edin Džeko, bývalý útočník Teplic a nyní hvězda Manchesteru City. „Dostal sem velice smutnu zpravu, že zemrel pan František Hrdlička. Děkuji Vam za vše! Nikdy nezpomenem! RIP,“ napsal česky na svůj Facebook. Když Džeko odcházel z Teplic do Wolfsburgu za 120 milionů korun, byl to největší Hrdličkův obchod.
Ale pojilo je i přátelství. K řadě hráčů měl ředitel klubu otcovský přístup. Není se proto co divit, že jim po tvářích tekly slzy. Podobně jako příznivcům. „Jako by odešel otec rodiny. Hráče to určitě poznamená, ale možná i nakopne, budou hrát za něj,“ tvrdil před stadionem Tomáš Pecka, fanoušek ze sektoru 34.
Vlajkonoši ze sektoru 15 k pietnímu místu napochodovali společně v době, kdy měl začínat zápas. Drželi přitom před sebou svoji zástavu. Zapalovali svíčky, pokládali květiny. A pod Hrdličkovu fotografii umístili věnec s nápisem Vzpomínáme, Sektor 15. Někdo o zeď opřel zarámované osobní věnování. Díky, co jste pro mě udělal, stojí v něm. Přišly na dvě stovky příznivců, nechyběl ani Rudolf Řepka, generální sekretář fotbalové asociace, který v Teplicích pod Hrdličkou začínal.
„Nikdo si na pana Hrdličku nemohl stěžovat, naříkat. On se nepovyšoval. Nedělal rozdíly, že já jsem něco a vy nic. Vůbec! On nebyl špatný chlap.“ vzpomíná paní Maršíková. „Vždycky, když jsem uklízela, se mě ptal: Kdy poletíte s tím koštětem ven? To mě odzbrojilo. I v úterý se takhle zeptal. Taky ve středu dopoledne byl v pohodě, ještě koukal na dorost, jak hráli.“
Jenže ve středu po obědě Hrdličku v centru města postihla mozková mrtvice, v sobotu svůj boj prohrál. „Strašná zpráva. František byl největší osobností teplického fotbalu v dějinách,“ řekl jeho přítel Petr Měsíc, který se také přišel Hrdličkovi uklonit. „Aby teplický klub pozvedl, věnoval tomu velké úsilí a nakonec na to doplatil zdravím i životem...“
František Šnobr, dlouholetý sekretář klubu, tvrdil: „Až teď si lidi uvědomí, jaká to je ztráta. František byl jedinečný, nikdo takový tady není.“
Hrdlička měl pověst slušného funkcionáře, který se tak trochu vymykal českým fotbalovým zvyklostem. „Byl to obyčejný kluk. Asi nikdy úplně nezapadl do prostředí vlčáků, kteří se kolem fotbalu motají,“ viděl Měsíc. „To mu je ke cti, protože zůstal a bohužel i umřel jako slušný člověk. Strašně si ho za to vážím. Věřím, že ten, kdo ho nahradí, se bude chovat stejně a Teplice zůstanou tak čistým klubem jako dosud.“
