„Ne že bych byl úplně překvapený. Ale stejně jsem nečekal, že to bude až tak zlé,“ uvedl ragbista Brennan Bastyovanszky.
Průzkum mezi 2 500 Australany - rozdělenými na heterosexuální a homosexuální sportovce - přinesl tyto výsledky: 75 % z první skupiny se setkalo s homofobií, 85 % gayů či leseb ji zažilo na vlastní kůži. No a 13 % poznalo i fyzické útoky, nemluvě o posměchu a narážkách.
„A slova jsou horší než jakákoli ze všech ran, co jsem zažil v ragby. Bolí víc, řežou hlouběji a jizvy zůstanou déle,“ řekl Bastyovanszky pro Daily Mail. Stokilový pořízek dokonce na čtyři roky se svým milovaným sportem úplně přestal. Už dál nemohl. Už dál ani nechtěl.
„Někteří spoluhráči nevěděli, jak se ke mně chovat,“ vylíčil. „Trenér mě pak stavěl jen na posledních pár minut: na papíře to vypadalo, že hraju každý zápas, ale nastupoval jsem čím dál míň, ztrácel jsem kontakt na své kamarády.“
Totéž říká i Alex Blackwellová, reprezentantka v kriketu. „Ať hrajete na amatérské či elitní úrovni, homofobie je všude,“ tvrdí. „Průzkum ukázal, že je před námi dost práce. Naštěstí se většina sportů v Austrálii snaží, aby se věci změnily.“
Debatu živí nejen případ Thorpe: o víkendu televizní komentátor nazval hráče australského fotbalu Harryho Taylora „velkým teploušem“ (ač se už o přestávce omluvil).
Ani to, že Thorpa dusily deprese, není ojedinělé. Nadějný ragbista Jay Claydon musel strpět narážky už v novozélandské vlasti a po stěhování do Austrálie vše gradovalo. Rodina i kamarádi coming-out přijali. Ve sportu však schytal pořádnou ránu: „Najednou se na mě začali všichni dívat divně a pak mi zavolal trenér: Hele, necítím se dobře, že tě máme na soupisce. Už se do mužstva nemusíš vracet.“
K ragby se vrátil až v dresu Sydney Convicts, prvního australského týmu pro gaye. Zde podle svých slov může být sám sebou: „Protože jinde na vás koukají jako na slabochy. Jenom proto, že si myslí, že homosexuálové nemají v maskulinním prostředí co dělat.“
Za Convicts hraje i Bastyovanszky. A zase se ze sportu těší. „Všem doporučuju, aby šli tam, kde je přivítají,“ říká. „Když jsem konečně dokázal zkombinovat důležité věci svého života - tedy hrát ragby a být gayem - je to ohromné štěstí.“
Štěstím pro Thorpa je i to, že jej po konci života v zapírání veřejně podpořila plavecká reprezentace Austrálie i řada aktivistů. On svůj boj, zdá se, vyhrál. Další jsou na řadě.
13. července 2014 |
