Expediční válčení a obrana Česka nejsou protiklady, říká generál Pavel

Čeští vojáci si z Doupovských hor odvážejí pár šrámů i chválu hodnotitelů NATO. Největší cvičení za osm let se zaměřilo na klasické válčení a uhájení vlastního území. „Schopnost obrany teritoria proti útoku považujeme za základní,“ potvrzuje v rozhovoru pro iDNES.cz náčelník generálního štábu Petr Pavel.

Jak cvičení hodnotíte?
Je to naplnění našeho spojeneckého závazku pro kolektivní obranu. Díky úsilí mnoha lidí se na pomyslné stupnici spojenců posouváme do kategorie, která má jednotky připravené a certifikované k bojovému nasazení.

Největší manévry za osm let

Cvičení Strong Campaigner 2014

• Česko má celou brigádu plně použitelnou pro operace NATO. Někteří přítomní alianční hodnotitelé uvedli, že lepší vojáky v posledních 10 letech nehodnotili.
• Brigáda je určena především k nasazení v rámci společné obrany NATO. Od 1. ledna 2015 může být uskupení kdykoliv nasazeno v případě napadení členské země Aliance.
• Cvičení se účastnilo 4 900 vojáků a 1 100 kusů techniky. Došlo k několika menším nehodám bez vážných zranění. Z podvalníku se uvolnil tank, jednomu vozidlu se zasekl plynový pedál a jeden transportér Pandur se převrátil na bok.

Viděli jsme tu zastavení simulovaného útoku části sil nepřátelské motostřelecké divize, následně tankový protiútok podpořený letadly i vrtulníky. Bylo toto cvičení jakýmsi návratem k přípravě na obranu vlastního území?
Kromě té certifikace (brigádní úkolové uskupení obstálo v hodnocení bojové připravenosti podle metodiky NATO, pozn. red.) mělo cvičení i ukázat, že mimo přípravy na operace jako Afghánistán jsme také schopni činností, které považujeme za základní. Tedy obrany proti útoku, vlastního útoku. Toho, co souvisí s obranou teritoria. Vnímáme to jako návrat k výcviku ve standardních vojenských činnostech.

Po poznámkách některých politiků, že se armáda dosud příliš orientovala na zahraniční mise a méně už na obranu České republiky, jste se nechal slyšet, že výcvik k obraně vlastního území není v protikladu s přípravou expediční činnosti. Můžete to rozvést?
My říkáme, že obrana teritoria neznamená nutně, že musíme s našimi vojáky bojovat na našem teritoriu. V případě alianční obrany začínáme s obranou minimálně na hranicích NATO, ne-li někdy až za nimi. Je evidentní, že je mnohem rozumnější eliminovat hrozby tam, kde vznikají, než je nechat dojít až k nám. I z tohoto pohledu se netváříme úplně negativně ve vztahu k tomu, co se obecně nazývá předsunutou obranou, protože tím můžeme eliminovat případné mnohem rozsáhlejší škody a ztráty na území států Aliance.

Když tedy říkáte, že se obrana teritoria a expediční válčení nevylučují...
... tak máme na mysli především to, že pro naše úkolové uskupení, které by mohlo být nasazeno v rámci kolektivní obrany, je stejnou expedicí, ať už bude nasazené v Afghánistánu nebo na hranicích Aliance. Znamená to prostě dostat vojáky na velkou vzdálenost a tam je mít připravené k boji v cizím prostoru a prostředí.

Je například Irák, kde se tváří v tvář islamistům zhroutily armádní jednotky na severu země, příkladem toho, že deset let není dostatečná doba na vybudování funkční armády? (Původní irácká armáda byla po invazi v roce 2003 rozpuštěna, pozn. red.) A nízká efektivita ukrajinské armády v tamější krizi dokladem, kam můžou vést dlouhodobé škrty?
Myslím, že tyto dvě krize nám jen dokumentují, co už říkáme delší dobu: není možné přípravu na obranu odsouvat na nějaké delší horizonty, protože krize se může vyvinout v podstatě kdekoliv v relativně krátkém časovém úseku. My bychom měli mít v míru připravené dostatečné síly pro to, abychom byli schopni alespoň té prvotní obrany, než se nám podaří zmobilizovat, případně rozvinout další síly a prostředky.

To znamená?
Snažíme se, aby naše armáda byla i v míru doplněná na minimálně 90 % početních stavů, což je kritérium, které vyžaduje Aliance pro bojeschopnost jednotek. Abychom byli doplněni technikou, materiálem, municí i zásobami a mohli v relativně krátké době armádu uvést do stavu pohotovosti a použít, ať už na teritoriu našem, nebo na teritoriu některého ze spojenců, pokud bude napadeno. Bez toho, že se bude nakupovat chybějící materiál, případně mobilizovat živá síla. To může začít souběžně, ale ta prvotní schopnost by zde měla být ve kteroukoliv dobu.

Do jaké míry se teď naplněnost stavů daří dodržovat?
Na 90 % stavů je dnes doplněno jen minimum jednotek. Tabulkové počty, které odrážejí strukturu jednotek pro plnění úkolů v boji, v míru naplněny nejsou, v dnešní době a v našem případě především z finančních důvodů. Jsme schopni mít jen tolik vojáků, na kolik dostaneme peníze. Existují limity stanovené takzvanými rozpočtovými počty, ty víceméně naplňujeme. Průměrná naplněnost stavů v armádě je dnes okolo 75 %.

Čtvrté brigádní úkolové uskupení, které zde cvičilo, má být připravené k nasazení do 180 dnů po aktivaci. Jak by se postupovalo, kdyby nebylo tolik času? Sám jste v souvislosti s děním na Krymu řekl, že představa času na mobilizaci je v dnešní době iluzorní.
Ta doba 180 dnů je dána spojeneckými plány a naší rolí v nich - do téhle kategorie jsme byli zařazeni v rámci plánování celkového obrazu vedení obrany NATO. Aliance ovšem má i mnoho jiných prostředků, jako první by byly nasazeny jednotky v nejvyšším stupni pohotovosti (takzvané NATO Response Force i další síly, pozn. red). Další síly by byly nasazovány v průběhu.

Pro „domácí“ použití na našem území jsme samozřejmě schopni nasadit jednotky menší než je to brigádní úkolové uskupení mnohem rychleji - ve spolupráci s vnitřními složkami, policií, integrovaným záchranným systémem. Těch 180 dní určitě neznamená, že cokoliv do této doby nejsme schopni zabezpečit, tak to určitě není.