Sedmačtyřicetiletý novinář od minulého týdne rozděluje polskou mediální scénu. Když se v jeho vlivném časopisu objevily první přepisy soukromých rozhovorů mezi vrcholnými představiteli vlády Donalda Tuska, velká část společnosti si možnost nahlédnout do zákulisí polské politiky nenechala ujít.
Polský skandálNAHRÁVKY: Polskou vládu ohrožují odposlechy politiků BRITÁNIE: Cameron to pos..., láteří Sikroski TUSK: Kvůli aféře může padnout vláda SIKORSKI: Vztahy s USA nestojí za nic OBVINĚNÍ: Za odposlechy je organizovaný zločin GLOSA: Polští novináři v roli užitečných blbců KOMENTÁŘ: Proszę państwa, žádnou hysterii |
Ve Varšavě nejsou na zveřejňování odposlechů zvyklí, nevybíravá slova směrem k Baracku Obamovi či Davidu Cameronovi z úst ministra zahraničí proto Poláky šokovala.
Natolik, že premiér Tusk pod tlakem veřejnosti požádal dolní parlamentní komoru, aby jeho kabinetu znovu vyslovila důvěru (více čtěte zde).
Záběry z policejní razie v redakci magazínu Wprost, na nichž se šéfredaktor Latkowski se strážci zákona přetahuje o notebook s originály skandálních nahrávek, vyvolaly na jednu stranu obavy ze zásahů do svobody slova a práva novinářů chránit své informační zdroje.
Z druhé strany však přišla ostrá kritika Latkowského, který i podle některých novinářů neměl v žádném případě dopustit zveřejnění rozhovorů, které se z restauračních salonků do redakce téměř jistě nedostaly legální cestou. Otazníky vyvolává i osobnost samotného šéfredaktora.
Obchodník s gely na vlasy, který strávil rok za mřížemi
První položky jeho životopisu přitom nikterak nenaznačují, že by v severopolském Elblagu vyrůstal budoucí žurnalista schopný položit vládu na lopatky. S vysvědčením z obchodní akademie se Latkowski vydal na pedagogickou dráhu. Na střední škole vyučoval polštinu a fyziku. Dokonce si kvůli tomu časem doplnil potřebné vzdělání, absolvoval roční pedagogický kurz. Kromě toho se v osmdesátých letech angažoval v politickém hnutí Solidarita, neprahl však po žádných vysokých funkcích.
S pádem socialismu se Polákům v devadesátých letech otevřely nejedny dveře a Latkowski se dal do podnikání v oblasti kosmetiky. Ze zahraničí si objednával prázdné lahvičky od gelů na vlasy a plnil je levnou náhražkou domácí výroby. V roce 2005 se místní verzi časopisu Playboy svěřil, že do něj před cestou do regálů přidával aroma, protože jeho přípravek „nepříjemně zapáchal“.
Kvalita kosmetických přípravků zřejmě nebyla tím jediným, co na Latkowského podnikání nebylo úplně v pořádku. Polský deník Gazeta Wyborcza připomíná, že na samém konci devadesátých let strávil 19 měsíců ve vězení.
Úřady jej stíhaly kvůli účasti na organizovaném zločinu. Jak Latkowski později sám přiznal, snažil se „podnikat na náklady státu s pomocí lidí, kteří byli u moci.“ Před policií se postupně ukrýval v Německu, Švédsku a Rusku, celkem strávil v zahraničí pět let.
Roku 1998 se nakonec sám přihlásil na policii a přijal rozsudek. Ten ovšem nepadl za organizovaný zločin, nýbrž za vydírání. Na někdejšího společníka, který mu dlužil peníze za auta, si totiž Latkowski údajně najal gorily z Litvy.
Z amatérské střižny do televizního studia
Po propuštění se někdejší učitel a prodejce kosmetiky začal živit jako dokumentarista. Ve svých filmech se věnoval tématům, o kterých polská společnost nechtěla příliš slyšet. Snímky o fotbalových chuligánech, pedofilech nebo záhadné vraždě policejního důstojníka nabízely mimořádně drastické záběry, píše americký server Foreign Policy.
Kritici Latkowskému vytýkali zaujatý, manipulativní přístup k tématům a příliš viditelnou snahu za každou cenu diváka šokovat. V neposlední řadě často naráželi na amatérskou technickou úroveň snímků, do záběru se totiž občas dostával mikrofon nebo filmařův vlastní stín. Sylwester Latkowski si ovšem s kritiky hlavu nelámal.
Neotřelý přístup ke kontroverzním tématům jej nakonec vynesl až do moderátorského křesla polské státní televize. V roce 2005 v jejím vysílání představil důkazy o tom, že dědeček tehdejšího prezidentského kandidáta Donalda Tuska sloužil roku 1944 tři měsíce v německé armádě. Šokoval tím nejen diváky, ale podle BBC i samotného Tuska, dnešního polského premiéra.
Do redakce vlivného časopisu Wprost, který dnes řídí, nastoupil Latkowski před čtyřmi lety. Pod jeho vedením se magazín vydal cestou tvrdé investigativní žurnalistiky. Jeho novináři jsou nemilosrdní nejen k vrcholným politikům, ale třeba i ke sportovním hvězdám.
Nejslavnějšího polského tenistu Wojciecha Fibaka například usvědčili s obchodu se ženami, když se reportérka Malina Blanska vydávala za zájemkyni o jeho zprostředkovatelské služby. Gazeta Wyborcza tehdy časopis, v jehož čele Latkowski stojí, ve svém komentáři označila za bulvár (více se dočtete zde).
Špičkový novinář, nebo užitečný blbec?
Vzhledem ke kontaktům ve vysokých patrech polské politiky, které si Sylwester Latkowski patrně vybudoval během své „podnikatelské“ kariéry, není vlastně příliš překvapivé, že se skandální odposlechy Tuskových ministrů objevily právě na stránkách časopisu Wprost.
Policejní vyšetřování ani středeční zásah v jeho newsroomu však stále nerozluštilo otázku, odkud se nahrávky do redakce dostaly. Sylwester Latkowski je možná velmi schopný novinář s příhodnými kontakty, díky nimž dokáže několika články svrhnout vládu, jejíž členové nejsou schopni ve své funkci zachovat ani základní dekorum.
Jak ovšem upozorňuje středoevropský komentátor MF DNES Luboš Palata, stejně tak dobře je možné, že novináři časopisu Wprost sehráli roli „užitečných idiotů“ v cizí politické hře, aniž by tušili, kdo za pořízením nahrávek skutečně stojí (celý komentář čtěte zde).
Premiér Tusk přežil skandál s odposlechy a získal důvěru:
