RECENZE: Polské Enemy Front chtělo vylepšit Call of Duty. Nepovedlo se

Kromě prostého střílení se můžete také plížit a sem tam se rozhodnout, co dál. Jenže to moc nefunguje.

Prvního srpna 1944 v pět hodin se v ulicích obsazené Varšavy ozývají výstřely. Následují mohutné exploze a najednou všude bojují skupinky polských bojových spolků proti německým okupačním jednotkám. Začalo Varšavské povstání.

Enemy Front

Tato dramatická epizoda posloužila polským vývojářům CI Games coby pozadí střílečky Enemy Front, kterou se pokoušejí napodobit úspěch série Call of Duty.

Jako americký válečný zpravodaj Robert Hawkins si projdete nejen Polskem, ale budete bojovat také ve Francii, Norsku a nakonec v Německu. Přitom budete sledovat, jak se z žurnalisty stává bojovník proti nacistickému režimu.

Promarněný potenciál

Potenciál napínavého dobrodružství je však promarněn už v samotné příběhové inscenaci, která probíhá formou videosekvencí v nízkém rozlišení. Také vývoj postavy není přesvědčivý.

Hawkinsovu proměnu v bojovníka v podstatě zajistí skutečnost, že jeho kontaktní osobu, vůdkyni francouzské Résistance, zajmou Němci. Ve výsledku tak jde jen o velmi chabé pojivo šestnácti misí, které vykazuje celou řadu logických mezer.

2. června 2014

Nejde o jedinou chvíli, kdy si při hraní Enemy Front budete říkat, že tvůrci promarnili hodně potenciálu. Celá hra je totiž značně nevyvážená a zajímavá místa rychle střídají ta horší. Přitom to celé nezačíná vůbec špatně.

První mise se odehrává krátce po Varšavském povstání. Polský odpor plánuje útok na obsazený kostel. Nejprve je ovšem zapotřebí opatřit výbušninu a osvobodit kněze. V jakém pořadí se těchto úkolů zhostíte, je čistě na vás.

Enemy Front

Enemy Front

Podobná rozhodnutí, která jdou rozhodně do pozitivní škály hodnocení, nabízí hra na více místech. Jindy si tak například vyberete, zda coby odstřelovač budete krýt svého parťáka, nebo se naopak vypravíte do první linie sami.

Rambo i tichošlápek

Rozhoduji se nejprve obstarat výbušniny z německého vojenského skladu. Ten je pochopitelně hlídán vojáky. Logika Call of Duty velí jednoduše se k cíli prostřílet. Enemy Front ale umožňuje hlídky obejít a hlídat si, zda nás někdo neobjevil.

Enemy Front

Po úspěšném pronikání se ovšem nakonec alarm přece jen rozezní a nezbývá než se chopit zbraně. To je bohužel také chvíle, ve které Enemy Front ukáže mnoho slabin.

Umělá inteligence nepřátel je jedním slovem špatná a pokud se jich na vás zrovna nevalí masy, nebudete mít žádné problémy.

Jakmile se s přestřelkami trochu seznámíte, budete je zvládat s prstem v nose. Ani nejvyšší obtížnost nepředstavuje skutečnou výzvu. Ale vzhledem k tomu, že v průběhu hry už není možné ji měnit, měli byste ji zvolit hned na začátku.

Přestože některé úrovně umožňují několik variant průchodu, nebudete mít motivaci je zkoušet, protože prosté prostřílení se je vždy rychlejší a jednodušší.

Protože tvůrci hráčům nechali určitou míru volnosti, nemohli si navíc dovolit natolik jednoznačnou inscenaci, která by dokázala strhnout, jako třeba právě ve zmíněném Call of Duty.

Je sice hezké, že se Enemy Front chlubí využitím grafického nástroje CryEngine 3, ale co je to platné, když působí dojmem o generaci starším. Nasvícení je povedené, ale textury v nízkém rozlišení a modely postav z malého množství polygonů nepůsobí vůbec přesvědčivě.

Přes nemalé ambice zůstává Enemy Front daleko za očekáváním a není možné ho nazvat jinak než jen průměrnou akcí. Nějakým způsobem funguje a místy i zaujme, ale opravdu dobrý herní zážitek nečekejte.