„Vařte jednoduše, instinktivně, ne otrocky podle receptů,“ radí šéfkuchař. A sami vidíte, že v jeho podání to tak může být. V tomto díle se chystá pozvat sousedy, kteří přijdou i s dětmi. Takže pro tatínky to bude pečené koleno, pro děti křidýlka a pizza. A pro všechny sladká tečka v podobě borůvkového poháru.
Sledovat výrobu Pohlreichovy pizzy ponouká vyzkoušet si to s ním. Takto se kdysi vyráběla v Itálii. Bez robotů, ručně a rozhodně si strávníci nepotrpěli na normované rozměry průměrů, neexistovaly žádné lisy na těsto jako ve fastfoodech a italské babičky určitě neuměly ekvilibristické kousky restauračních pizzařských specialistů, vyráběly prostě slané placky s „něčím nahoře“.
Tehdy neexistovaly konzervy, které nabízejí pyré nebo konzervovaná loupaná rajčata, ze kterých se dnes většinou vyrábí základní omáčka sugo. Hospodyňky musely vycházet z čerstvých . Stejně postupuje i Zdeněk Pohlreich, když si rajčata rozvaří. Podle jeho názoru není třeba je doslazovat, je lepší děti odmala zvykat na přírodní chuť rajčat, než je deformovat chutí kečupu.
Z těsta na ukázku tvaruje dvě menší pizzy, aby se vešly na jeden kámen. „Já nejsem žádný velký pizzař. Na Sicílii by mě možná zavřeli do vězení,“ dělá si ze sebe legraci. Každou z nich dozdobí trochu jinak, alespoň děti mohou od sebe ochutnávat.
Geniální je bleskový dezert, na postup se detailně můžete podívat na videu. Do skleniček nalámete cukrářské piškoty, zakapete je šťávou z pomeranče a přidejte do sklenic borůvky.
Do mísy nastrouhejte trochu kůry z pomeranče, přidejte trochu zakysané smetany a sýru ricotta, trochu přislaďte třtinovým cukrem. Mezitím jste si na sucho nechali opražit lískové ořechy – teď je můžete nasekat a vmíchat do směsi.
Směs nalijete do sklenic, můžete nahoru nasypat pár pistácií. „A navrch, aby to bylo senzační, těm broučkům nastrouhám trochu čokolády,“ myslí Pohlreich na atraktivní vzhled. A jako korunu tomu nasadí ozdůbku v podobě lístku meduňky a piškotu na nabírání.
