Čím byly poslední ukrajinské volby odlišné od těch českých?
Petra Ježová: Určitě v účasti, protože v těch volbách o něco šlo a každý to věděl. Tomu odpovídaly i reakce lidí.
Petr Netuka: Co se týče samotného procesu voleb, tak to je dáno primárně legislativou. Odlišnosti jsou patrné už od samotné přípravy voleb, třeba v tom, jakým způsobem se distribuují volební lístky, jaký je počet členů v komisi, jak vypadají volební urny nebo samotné volební lístky.
Když už jste zmínil urny - ty byly průhledné, což je dosti nestandardní s ohledem na to, že by volby měly být tajné. Co si o tom myslíte?
Petra Ježová: Plusem je to, že vidíte počet hlasovacích lístků, které se tam vhazují, takže pro pozorování je to zjednodušení vaší práce. Pro občana to možná může působit jako narušení tajnosti voleb, ale když si představíte, že na lístku je 21 kandidátů, velikost písma odpovídá takřka běžnému textu a vy tam uděláte křížek a přehnete hlasovací lístek, který poté vhodíte do urny, tak si myslím, že k narušení tajnosti voleb nedocházelo.
Petr Netuka: Také si nemyslím, že by docházelo k narušení tajnosti voleb. To by bylo, kdyby si někdo stoupnul vedle urny a snažil se voliči koukat pod ruku, co přesně tam vhodil. Nic takového jsem ale nikde nepostřehl.
Podívejte se na průhledné urny ve volební místnosti v Kyjevě:
25. května 2014 |
Krize na UkrajiněDONBAS: Zajali jsme české žoldáky, tvrdí povstalci INAUGURACE: Porošenko složil prezidentský slib NORMANDIE: Porošenko se setkal s Putinem, prohodili jen pár slov VŮDCI POVSTALCŮ: Ruský rozvědčík, krupiér či "Děda Mráz" BATALION VOSTOK: Separatisty rovnají do latě bojovníci loajální Moskvě OBAMA: Kvůli Ukrajině posílí jednotky v Evropě DONĚCK: V bojích o letiště zahynuly desítky lidí NOVÝ PREZIDENT: Volby vyhrál miliardář Porošenko ANALÝZA: Největší úkol Porošenka je udržet východ země REPORTÉR: Lidi naštvalo, že jim separatisté neumožnili volit PROPAGANDA: Jak se manipuluje se zprávami DNĚPROPETROVSK: Oligarcha buduje vlastní armádu POROŠENKO: Čokoládový král a ostřílený politik |
Byli jste svědky nějakého porušení pravidel voleb?
Petr Netuka: Jednou došlo k tomu, že jsme se šli podívat na volební urny a zkontrolovat, jestli jsou správně zapečetěny. Za tím účelem dochází k tomu, že se pozorovatel dotkne pečeti, která by tam měla být pevně. V našem případě ale byla jen volně nastrčená, takže se dala případně sundat a zase dát zpátky. Vyskytovaly se různé drobné nedostatky, ale neřekl bych, že to byl úmysl. Na místě byli i místní volební pozorovatelé, ale ani oni nic nepostřehli. V daném případně bych řekl, že personál nebyl správně proškolen.
Petra Ježová: Hned v první námi pozorované volební místnosti byly zase například kabinky, které nebyly osvětlené, takže třeba starší voliči zašli s hlasovacím lístkem dovnitř, ale bylo tam takové šero, že si záclonu odhrnuli. Dělo se tak ale asi jen čtvrt hodiny, než na to upozornila jedna národní volební pozorovatelka a následně tam rozsvítili.
Pokud jste zjistili nějaký nedostatek, zasahovali jste?
Petr Netuka: Ne, to ne. Opravdu jsme jenom pozorovali, ani jsme to nijak nekomentovali. Pouze jsme si dělali poznámky. Měli jsme za úkol sledovat, jestli se opravdu dodržují veškeré procedury a pravidla voleb. Jenom jsme chodili a dívali se.
Petra Ježová: Je to o tom, že přijedeme do dané volební stanice, představíme se předsedkyni nebo předsedovi, předložíme akreditace, sekretářka si nás zapíše, popovídáme si s místními a s národními pozorovateli a pohybujeme se po volební místnosti. Díváme se na to, jakým způsobem probíhá celý proces. A v případě, že dochází k nějakému narušení, není naší kompetencí do toho jakkoli zasahovat.
Kolik jste strávili času v každé volební místnosti?
Petra Ježová: Přibližně půl hodiny, tak zní oficiální doporučení. Zpočátku to bylo u nás asi čtyřicet minut v každé.
Petr Netuka: Záleží na tom, co se v té místnosti děje. Někde jsme usoudili, že nemáme přehled, a zůstali jsme tam i víc než hodinu. Některé volební místnosti byly hodně plné, a tak tam nebyla snadná orientace. Bylo proto potřeba tomu chvilku věnovat, aby člověk získal přehled, co se tam vlastně děje.
Co bylo výstupem vaší činnosti?
Petra Ježová: Z každé volební místnosti, kterou jsme navštívili, byl výstupem dvoustránkový formulář, kdy jsme mimo jiné třeba měli odpovědět, zda byli přítomni i další volební pozorovatelé, národní a mezinárodní nebo občanská hnutí.
A byli?
Petra Ježová: U nás byli, ale šlo zejména o národní pozorovatele jednotlivých kandidátů, většinou od pana Porošenka nebo paní Tymošenkové.
Setkali jste třeba s tím, že by vás odmítli někam pustit?
Petr Netuka: Ne, k ničemu takovému nedošlo. V mém případě se stalo jen to, že jsme měli mít možnost nahlížet i do počítače, ale okresní volební komise požádala, abychom nenahlíželi, že dotyčný by byl příliš ve stresu.
Petra Ježová: Já jsem nic takového nezaznamenala, v mém případě probíhalo všechno naprosto v pořádku, a dokonce nás spíš vítali. Říkali nám třeba: "To kdybychom věděli, že přijedete, tak bychom tady nachystali nějaké jídlo a pohostili vás".
Petr Netuka: Přijetí bylo opravdu vřelé. Ať už se řešilo v daný moment cokoli, měli tam třeba nějaký zádrhel, tak byli vždycky vstřícní a snažili se kooperovat v rámci možností. Bylo opravdu cítit z jejich reakcí, že jsou rádi, že svět má zájem o to, co se děje na Ukrajině.
A nebáli jste se přeci jen o svou bezpečnost? Měli jste na sobě třeba neprůstřelné vesty nebo helmy?
Petra Ježová: Ne, byli jsme oblečeni naprosto civilně
Volební komise jela nonstop 30 hodin
Jak probíhalo samotné sčítání hlasů?
Petr Netuka: Já jsem třeba sčítání hlasů jako takové neviděl, protože přípravná etapa byla tak dlouhá, že jsem se nedočkal. Musel jsem se pak přemístit jinam. Komise měly totiž stanovené pořadí různých procedurálních záležitostí. Bylo potřeba zkontrolovat podle volebních seznamů, kolik voličů odvolilo, procházely se kontrolní útržky, které musely být podepsané, dopočítávaly se nepoužité hlasovací lístky, a ty se musely znehodnotit dříve, než se volební urny otevřely.
Petra Ježová: Po sečtení pak následovalo vypisování protokolů, zabalení hlasů, jejich zapečetění a příprava na převoz na okresní volební komisi. Pokud to šlo hladce, tak se členové komise pověření převozem dostali přímo před okresní volební komisi, ale v mém případě čekali v řadě i několik hodin, než mohli hlasy odevzdat. Bylo přitom vedro, všichni byli vyčerpaní. Dokonce jednou přijela sanitka, protože se někomu ve třiceti stupních po probdělé noci udělalo špatně.
Fotogalerie |
Paní předsedkyně komise, kde jsem byla, má můj obdiv. Vezměte si, že volební komise musela být nachystaná od osmi hodin večer. Když jsme šli střídat noční tým asi v půl osmé ráno, tak se táhla přes celou budovu až ven řada lidí, kteří čekali celou noc s volebními lístky. Předsedkyně komise, která proceduru předávání řídila, jela nonstop celou noc. Závěrečný protokol této volební komise byl přijat až v úterý zhruba kolem čtvrté hodiny odpoledne.
Petr Netuka: Třeba na okresní volební komisi, kde jsem byl já, v úterý ve dvě hodiny ráno přerušili zasedání do dvanácti hodin a dali si asi deset hodin pauzu. Do té doby tam ale byli všichni nonstop. Jeli tedy od neděle od osmi od večera, celé pondělí až do dvou hodin do rána v noci na úterý, což dává dohromady nějakých třicet hodin v kuse. V pondělí večer už bylo vidět, že volební komise tlačí na to, aby to vše probíhalo rychle.
Ale i já jsem třeba začínal v jednu hodinu odpoledne a na pauzu odcházel až další den v půl deváté ráno.
Pohybovali jste se po celou dobu spolu?
Petra Ježová: Ne, každý zvlášť. Byli jsme rozděleni do jednotlivých týmů, kdy dva lidé jsou pozorovateli ze zahraničí, a další dva, tlumočník a řidič, jsou místní. Pozorovatelé musí být z různých zemí, takže neexistuje, aby dva Češi byli dohromady v jednom týmu.
Petr Netuka: Já jsem byl třeba v týmu s Němkou.
Petra Ježová: Já jsem byla s Američanem. Co je ale ještě důležité pro tvorbu týmů, je to, že musí být vyvážené, a to i genderově, takže tam musí být muž a žena. Dále byl jeden měl být zkušený, měl by mít za sebou tři až pět misí.
Pro vás to byla kolikátá mise?
Petra Ježová: První.
Petr Netuka: Také první.
Věděli jste předem, kam konkrétně pojedete?
Petra Ježová: Nevěděli. Znali jsme jenom první destinaci Kyjev, kam jsme přiletěli.
Kde přesně jste se tedy pohybovali?
Petra Ježová: Já jsem byla vyslána do Charkovské oblasti. Nejprve přímo do Charkova a odtud jsem se pak dostala do venkovských regionů v západní části oblasti.
Petr Netuka: Já jsem setrval v Kyjevě a měl jsem se zaměřit na hodně malou oblast, prakticky jenom několika bloků domů, kde bylo vícero volebních stanic. Protože to byla rezidenční část, bylo tam dost obyvatel. Navíc se v Kyjevě k tomu konaly ještě místní volby, takže se tam vydávalo volebních lístků daleko víc a byly tam opravdu dlouhé fronty. Lidé byli ale přesto trpěliví.
Touha být u něčeho důležitého, vidět to na vlastní oči
Víte, kolik Čechů celkem přijelo na Ukrajinu jako pozorovatelé?
Petra Ježová: Dvacet tři, co se týče krátkodobé mise při prezidentských volbách. Nejde v tomto případě o dlouhodobé pozorovatele nebo osoby, které byly určeny na speciální monitorovací mise, které má Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě taktéž na místě.
Jak se to vůbec přihodí, že se stanete mezinárodním pozorovatelem u voleb, jejichž výsledky s napětím očekává celý svět?
Petr Netuka: Je to určitá procedura. Jsou tam jisté parametry, které musí být splněny.
Kdo tedy zodpovídá za výběr pozorovatelů z České republiky?
Petr Netuka: To má na starost ministerstvo zahraničních věcí. To vede databázi volebních pozorovatelů a na základě vnitřních procedur je z této databáze vybírá.
Petra Ježová: Ministerstvo zahraničních věcí je v tomto hodně nekompromisní. Člověk musí splňovat minimálně znalost anglického jazyka, a to na vysoké úrovni, a za druhé mít za sebou školení pro mezinárodní volební pozorovatele. Bez těchto dvou věcí nemá šanci se vůbec na nějaký seznam dostat.
Vyhrožovali, že nás použijí jako živé štíty, líčil po propuštění český člen mise OBSE |
Petr Netuka: Doplnil bych ještě třetí záležitost, a to on-line životopis v databázi Evropské unie. Ale ani to, že jste na seznamu ministerstva, ještě není garancí, že se někam opravdu vydáte.
Jak vás napadlo přihlásit se jako volební pozorovatelé?
Petra Ježová: Já jsem zkrátka o tuto problematiku jevila dlouhodobý zájem. Zajímalo mě, jak funguje volební pozorovatelství. Pak tam taky asi byla touha být u něčeho důležitého, podat svědectví, vidět to na vlastní oči.
Petr Netuka: Zajímalo mě, jak to vlastně všechno funguje, protože člověk se dívá na výsledky voleb, ale neví, jak se k nim vůbec dospěje.
Co děláte v běžném životě? Čím se živíte?
Petra Ježová: Jsem doktorandkou na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v oboru evropská studia. Jsem momentálně ve třetím ročníku a dokončuji. Mimoto pracuji jako vedoucí Eurocentra Brno. Jeho hlavním posláním je informovat veřejnost o evropských záležitostech, což obnáší dělat třeba různé přednášky na základních a středních školách, semináře na vysokých školách, případně nějaké tematické výstavy.
Petr Netuka: Já se zabývám finančním poradenstvím. To, co mě ale nějakým způsobem spojuje s touto tematikou, je jedno z mých původních studií na Fakultě mezinárodních vztahů. Současně jsem dlouholetým členem Asociace pro mezinárodní otázky.
Sledovali jste v době vaší mise dění kolem voleb také v médiích?
Petra Ježová: Na to, upřímně, nebyl čas.
Petr Netuka: Zajímavé bylo to, že poté, co se uzavřely volební místnosti a začaly se posílat výsledky na sčítání, tak v momentě, kdy ještě téměř žádné výsledky nebyly, tak zahraniční média už informovala, že jednoznačně vyhrál pan Porošenko. V ten moment jsem si říkal: "Já tady sedím, čekám, až přivezou výsledky, a v Německu přitom už vědí, jak to dopadlo". To mě opravdu zaujalo.
Kdybyste měli krátce charakterizovat ukrajinské prezidentské volby, jaké podle vás byly?
Petra Ježová: Já bych řekla, že určitě důležité.
Petr Netuka: Silně vnímané.
A byly svobodné?
Petr Netuka: Myslím si, že k tomuto se vůbec vyjádřit nemůžeme, neboť máme pohled jen z velmi malého místa. To nejsme schopni hodnotit. Tím neříkáme ovšem ani jedno ani druhé. Už jen ona krátká charakteristika je čistě náš soukromý pohled, jak jsme to vnímali. Nemůžeme hovořit jménem nějaké instituce.
