Češi si v poslední době oblíbili sudové víno. Míst, kde se prodává moravské sudové, čepované víno do PET lahví, neustále přibývá. Není nic výjimečného, když na jedné ulici narazíte hned na několik výčepů vedle sebe. Asijské večerky, trafiky, drogerie, květinářství, obchůdky se smíšeným zbožím. Prodej sudového vína je zřejmě výnosný byznys.
MF DNES nakoupila vína pro test do "petek" v Praze, Brně a na jižní Moravě a dala je posoudit odborníkům. "U několika vzorků jsem se vyloženě obával o své zdraví," řekl po degustaci předseda poroty, Mojmír Baroň, vedoucí Ústavu vinohradnictví a vinařství Zahradnické fakulty Mendlovy univerzity v Brně. "Přiznávám, že někdy bylo těžké dát vzorek do úst a ohodnotit," prohlásil další z degustátorů, enolog Kamil Prokeš.
Moravské, levné, sladké, voňavé
Pálava, tramín… hlavně aby bylo sladké. A levné. Takové požadavky má prý většina zákazníků prodejen se sudovým vínem, jak nám prozradili prodavači. A výrobci (těžko je nazývat vinaři) jim vycházejí vstříc. Chcete pálavu? Máte mít pálavu. Chcete sladké víno, aromatické, voňavé? Není problém.
Kompletní výsledky testu stáčených sudových vín najdete v pátečním vydání deníku MF DNES
Ve vinařských potřebách se běžně prodávají zvýrazňovače vůně a chuti vína, aroma jahod, malin, muškátu… Prodávat se mohou, ale přidávat se do vína nesmí. Přesto se to děje.
Test prokázal, že aromata, která vládnou potravinářské výrobě, se dostala už i do vína. Umělé aroma zcela spolehlivě odhalili degustátoři minimálně v jednom z testovaných vín. A Státní zemědělská a potravinářská inspekce pak potvrdila, že vzorek je nevyhovující.
U několika dalších mohli jen vyslovit podezření, že odrůda neodpovídá, protože má netypickou neodrůdovou vůni a chuť. Určit přesně odrůdu je těžké i pro odborníky a nedokáže to ani žádná analýza.
Katastrofální úroveň prodeje
Překvapivá byla úroveň prodeje těchto vín. Někde bylo všechno v pořádku, jinde katastrofální nepořádek a chaos. "Za hlavní nešvar považuju obecnou hygienickou úroveň výčepních míst. Především trafiky a podobné smíšené zboží, kde byla vína skladována a nabízena v katastrofálních podmínkách," říká Mojmír Baroň, který s námi podnikl cestu po výčepních místech. "Vína jsou nechlazená, jsou čepována a uskladněna za přístupu vzduchu, takže jejich trvanlivost je pak velmi krátká."
Někde se víno čepuje do použitých lahví od minerálky nebo limonády, v jedné prodejně nám nabídli lahev se zbytkem malinovky, a to s ujištěním, že lahve jsou několikrát vymyté. Na dveřích jedné brněnské večerky jsme objevili ceduli: zde odevzdávejte vymyté PET lahve.
Prodavači někdy netuší, co nabízejí
Prodavači vesměs moc nevědí, co vlastně prodávají. V prodejnách sice většinou visí na stěně seznam vín, ale ten je tu spíš pro případnou kontrolu než pro zákazníky. "To jsme sem dali, když tu byla kontrola. Dneska máme něco jiného," odpovídá prodavačka v jednom z obchodů na otázku, proč nám jmenuje jiná vína než ta, která jsou na ceduli. Jako kdyby vám v hospodě předložili jídelní lístek, který platil před měsícem.
Abychom byli spravedliví. Určitě existují i poctiví prodejci kvalitních sudových. My jsme se však setkali spíš s opačnými příklady. Na druhou stranu se mezi čtyřiadvaceti víny našlo i několik vzorků, které byly dobré, některé dokonce vynikající.
Nejlepší dojem zanechalo u odborníků víno nakoupené ve vrátnici Valtických vinných sklepů, která ho zájemcům načepuje na přání 24 hodin denně. Za 50 Kč za litr si mohou lidé koupit kvalitní bílou müllerku, červenou frankovku nebo růžový vavřinec. Nejhorší víno prodával naopak malý krámek vedle pražského smíchovského nádraží. Prodavačka ani nevěděla přesně, jaké víno kolemjdoucím prodává.
