Luxus má mnoho podob, může to být třeba stěna z onyxu ve světlém a velkoryse navrženém obytném prostoru, vlastní kinosál, schodiště ze skla, krb obložený labradoritem, křeslo v chesterfieldském stylu z Nappa kůže nebo inteligentní systém řízení domácnosti, který vám ušetří čas.
Stejně dobře to může být i výhled na město z malého, ale útulného bytu v podkroví. Podle Prokopa Svobody z realitní kanceláře Svoboda & Williams se většina lidí shoduje na představě o prostorném bytě s balkonem nebo terasou a skvělým výhledem v perfektním domě s parkováním. Alternativou je podle něj osobitá vila na jedinečném místě.
"Luxusní auto už Čechy jen tak neohromí. Svůj společenský status dnes lidé demonstrují především svou nemovitostí. Bydlení se tak stává součástí životního stylu a za nemovitost bez kompromisu na skvělé adrese jsou si Češi ochotní výrazně připlatit," tvrdí Prokop Svoboda.
Kde se v Praze dobře žije    |
S tímto názorem souhlasí i Viktoria Dudová, spolumajitelka poradenské a realitní kanceláře Professionals, aliančního člena BNP Paribas Real Estate, a ještě doplňuje: "Nároky klientů, kteří si luxusní bydlení můžou dovolit, jsou daleko vyšší, než tomu bylo v minulosti. A kromě lokalit v blízkosti centra se v posledních letech stávají populárními také místa se zajímavým okolím."
Jak s oblibou říkával architekt Karel Prager: místo určuje děj. Měl přitom na mysli práci architekta, jehož úkolem je vytěžit maximum z možností a hlavně předností konkrétní parcely a jejího okolí. Lokalita je tedy pouhým předpokladem. To hlavní je na architektovi, protože je to on, pod jehož rukou vznikají stavby, které k nám promlouvají řečí tvarů, materiálů a struktur.
"Služby bytového architekta při zařizování takovýchto nemovitostí jsou nevyhnutelné. Velký důraz se klade na design, velkorysé dispozice a kvalitní materiály. Klient také musí mít pocit soukromí a bezpečí, což hraje důležitou roli," vysvětluje Viktoria Dudová.
V tomto ohledu je ale třeba jisté obezřetnosti. Tak jako vám ne každý kuchař udělá skvělou svíčkovou, ne každý architekt vám dokáže navrhnout skvělý dům nebo interiér. Když totiž architektovo tvůrčí ego vaše potřeby a představy příliš "okoření", je to špatně. Výjimečné stavby vznikají tehdy, když dojde k symbióze místa, potřeb investora nebo rezidenta a tvůrčích schopností architekta. Teprve pak může být výsledkem něco jedinečného.
A jak je známo, diamanty a umění svou cenu navzdory politice a ekonomické situaci a času neztrácejí. Člověk by se ale na svůj budoucí domov neměl dívat jako na investici, přeci jen nejde o to, být bohatý, ale mít bohatý život.
Nároky klientů, kteří si luxusní bydlení můžou dovolit, jsou daleko vyšší, než tomu bylo v minulosti. A kromě lokalit v blízkosti centra se v posledních letech stávají populárními také místa se zajímavým okolím.
Atmosféra místa má v případě dobré adresy zvláštní důležitost. Janáčkovo nábřeží se může pochlubit nejen uměleckou historií, ale i nečekaným klidem.
Dotek slavné minulosti
- adresa: Janáčkovo nábřeží 23, Praha 5
- styl: historizující secese
- benefit: exkluzivní servis a romantika k nezaplacení
Atraktivita Janáčkova nábřeží rozhodně není trendem posledních let. Už v době vzniku secesních domů, které lemují oba protilehlé břehy řeky, zdejší lokalitu okupovala intelektuální a kulturní elita vycházející z osvícených myšlenek, silného patriotismu i výtvarné avantgardy.
Své domy zde postavily hvězdy tehdejší architektury v čele s Josefem Schulzem, Janem Zeyerem nebo Richardem Klenkou. Byla to doba, kdy byla stavařina stále ještě považována za umělecké řemeslo, takže i většina fasádníků měla akademický titul.
Důležitý byl každý detail, přičemž vše vytvářelo harmonický celek dle promyšlené koncepce. Opulentně zdobená průčelí jednotlivých domů a blízkost řeky zde vyvolávají vskutku esenciálně romantickou atmosféru s mimořádným géniem loci. Příjemnou devízou Janáčkova nábřeží je zároveň až nečekaný klid. Většina dopravy včetně tramvají je totiž vedena po druhém břehu, kolem Národního divadla.
Vstupní hala s centrálním schodištěm je zdobena reliéfy biblických motivů i zakázkově vyrobeným lustrem, jehož struktura vychází z původního osvětlení.
Člověk si tak klidně může vzít v létě deku, košík s vychlazeným vínem a v parku před domem strávit příjemné odpoledne. Klid a bezpečí si ostatně pochvaluje i Michael Cukier, který coby investor a budoucí rezident stál za rekonstrukcí domu od architekta Ferdinanda Šamonila z roku 1907.
"Už od začátku jsme se snažili rekonstrukci provést citlivě a bez kompromisů. Finance byly druhořadé - důležitý byl výsledek, jenž by lidem, kteří tu budou bydlet, zpříjemňoval každodenní život," říká Michael Cukier.
Tohoto nesnadného úkolu se zhostil architekt Richard Zachar a stavební inženýr Jiří Srb, kteří na jedné straně dokázali revitalizovat původní prvky a na straně druhé byli schopni historizující základ doplnit moderními, aniž by to bylo v jakémkoli estetickém rozporu.
Jedním z příkladů této adaptace jsou mosazné vypínače s páčkou, které sice mají minimalistickou formu, přesto perfektně zapadají do celkové koncepce sto let starého interiéru. Chloubou je velkoryse pojaté foyer, které působí jako brána do nevšedního světa.
Michael Cukier se zasloužil o rekonstrukci domu od architekta Ferdinanda Šamonila a je jedním ze současných rezidentů. Kování dveří předznamenává bohatost a krásu, která za prahem následuje.
Výhled na pražské panorama je jedním z nejhodnotnějších benefitů, které nemovitost může nabídnout. Na snímku pohled z Janáčkova nábřeží.
Po výstupu centrálním schodištěm pak u výtahu čeká recepce fungující de facto i jako služba concierge, která rezidentům zajistí, nač si vzpomenou. Ovšem, upřímně řečeno, věcí, které by vám v této rezidenci chyběly, není mnoho.
Kromě vlastní vinotéky s vlastní značkou vína je zde obyvatelům k dispozici i luxusní wellness s bazénem, saunou, parní lázní i relaxační místností, fitness a klubovna s barem.
"Největší výhodou je, že když už se po pár sklenkách cítím unaven, nemusím si volat taxi. Prostě jen vyjdu pár schodů, nastoupím do výtahu a v okamžiku jsem ve svém apartmá," říká Michael Cukier.
Vyhraněná krása
- adresa: Vnislavova 4, Praha 2, Výtoň
- styl: expresionismus
- benefity: můžete se tu cítit jako hvězdy, protože na chodníku před domem neustále někdo postává s fotoaparátem zaměřeným na váš dům.
Když se vám podaří ulovit nemovitost v souboru kubistických domů na Výtoni, je to jako výhra v loterii. Soupeřit totiž musíte s početnou komunitou architektů, kreativců, znalců, ale i cizinců, protože kubismus v architektuře je zkrátka unikát.
"Věřím, že to nebyla náhoda. Dlouho jsem jezdila kolem a jednoho dne jsem si říkala, jak by bylo krásné tady bydlet nebo tady mít alespoň kancelář. Nakonec jsem našla inzerát, a tak jsme se poprvé stěhovali do ryze kubistického domu od Chochola," říká Janina Šlemínová, která v klání nadšenců uspěla opakovaně, takže si nakonec vyzkoušela hned dva výjimečné domy v této lokalitě.
Abstraktní způsob, jakým je před sto lety ztvárnili tehdejší tvůrci v čele se Stanislavem Chocholem, působí i dnes obdivuhodným dojmem. Jejich realizace ovšem nejsou pouhou uměleckou exhibicí. Komfort v mnohém převyšuje i současné poměry.
Dům se nachází v kubistické čtvrti s vyšehradskými hradbami v zádech. Byl postaven ve stylu "Brick Expressionism", takže jeho fasádu zdobí pozoruhodné detaily - vytvářené rafinovanou skladbou cihel.
Janina Šlemínová strávila v tomto domě se svou agenturou několik let. Kromě samotné budovy a výhledu na železniční most jí bude chybět i vyšehradská zvonkohra z věží kostela sv. Petra a Pavla.
Jen si to představte: více jak tři metry vysoké stropy, kamna dovezená zámořskou lodí z Ameriky, patro pro personál, výtah na jídlo, obří okna, která lze mechanicky zasunout do stěny, takže zmizí bariéra mezi interiérem a zahradou. To je jen pár příkladů, kterými se může pochlubit dům s vchodem z Vnislavovy ulice, kde Janina Šlemínová strávila se svou agenturou posledních několik let.
Zvenku na sebe tato památkově chráněná stavba poutá pozornost nápaditou fasádou z šedých cihel. Pozoruhodný však není odstín, nýbrž expresivně ztvárněná skladba vytvářející zajímavé optické efekty.
Vychází z kubické a kosodélné struktury, což je zvlášť patrné v případě horní římsy, která působí krásně plasticky. Inspirace prací německého architekta Fritze Högera a Bruna Tauta je zde zřejmá. Avšak v porovnání s přímo sousedícím klenotem od Stanislava Chochola působí tento dům v rámci kubismu víc než střízlivě.
Příjemných detailů a výhod má tato lokalita hodně. "Lidem se taky dobře vysvětluje, kde to je. Když totiž někomu řeknete kubistická vila na rohu pod Vyšehradem, nikdy nezabloudí," tvrdí Šlemínová.
Hausbót vycházející z modulárního systému, navrženého ateliérem SAD, interpretuje myšlenku života u vody moderním způsobem. Výsledek působí vzdušně, svěže a hlavně přesvědčivě.
Ahoy!
- adresa: Vltava (kdekoli, kde dostanete povolení zakotvit)
- styl: minimalistický hi-tech
- benefit: u snídaně můžete krmit labutě.
Rodilý Pražané o sobě s oblibou tvrdí, že jsou odkojeni Vltavou. Jen málokdo si ale umí představit bydlení na náplavce. Možná je to tím, že hausbóty vypadají jako neohrabané plechovky.
Výsledek spolupráce ateliéru SAD a firmy Derek Yachts ovšem bourá zažité představy s nádechem rybiny. Tohle je prototyp moderního bydlení pro svobodně smýšlející městské nomády.
Celý koncept vychází ze systémového řešení, kdy se spojují jednotlivé moduly podle potřeb zadavatele. Kdo chce velký byt, spojí k sobě šest modulů, a je hotovo. Má to přitom jednu zásadní výhodu. Kdykoli vás krmení labutí nebo výhled na nábřeží omrzí, můžete si objednat transport kamkoliv jinam. Třeba na hřeben v Krušných horách nebo na pláž na Roatánu.
"Nesnažili jsme se, aby to splynulo s prostředím, vše vychází z dané uživatelské ergonomie a funkčnosti. Navrhli jsme to hlavně pro lidi, kteří si chtějí užívat život aktivně, takže celou konstrukci je kdykoliv možné rozebrat, přemístit, rozšířit či jinak modifikovat," říká architekt Jerry Koza z ateliéru SAD.
Interiér díky obkladu z přírodního dřeva působí příjemně a útulně. K tomuto pocitu přispívá i svažitá koncepce stropu.
Hana Otevřelová se stala první majitelkou hausbótu od ateliéru SAD. V současnosti uvnitř provozuje uměleckou galerii PortX.
V souladu s nautickou kulturou se architekti rozhodli ladit interiér do přirozených materiálů, o čemž svědčí vysoký podíl dřeva. Skladba latí by přitom uvnitř měla vyvolávat asociaci lodní paluby. Důležitým detailem pro pocit útulnosti je i malá výška stropu, který se postupně směrem k oknům zvedá, aby se dovnitř dostalo světlo.
Díky sendvičové konstrukci bylo navíc možné do návrhu začlenit i bezrámové tabule izolačního skla, takže máte pocit, že jste vlastně venku. O komfort se přitom stará integrované inteligentní řízení vnitřního prostředí od firmy Insight Home. Přes iPad je tak možné ovládat světla, žaluzie, vytápění nebo chlazení, takže drsný život mořského vlka tu nikoho nečeká.
První prototyp už omývají vody Vltavy a momentálně funguje jako vzorový objekt. A prvním dobrodruhem je Hana Otevřelová, která se stala kapitánkou nejen tohoto objektu, ale i celého projektu modulárního bydlení nejen na vodě - PORT X.
"Rozhodnutí investovat do tohoto projektu rozhodně nelituji, když jsem totiž na palubě, celý ten prostor na mě působí velmi pozitivně, klidně a harmonicky. Nejvíc mě baví průhled v zadní části, odkud sleduji dění na nábřeží," přiznává Hana Otevřelová.
Vila Winternitz je mladší a o něco skromnější sestra Müllerovy vily od architekta Adolfa Loose. Dokládá jeho mistrovskou práci s hmotou a prostorem.
Život s legendou
- adresa: Vila Winternitz, Na Cihlářce 10, Praha 5
- styl: pravověrný funkcionalismus
- benefit: možnost na vlastní kůži zjistit, proč se Adolf Loos zapsal do historie architektury
Kdysi dávno se diskutovalo o tom, jestli Vila Winternitz vůbec je nebo není dílem Adolfa Loose, autora ikonické Müllerovy vily. Stanislav Cysař, vnuk právníka Winternitze, v tomto ohledu diskuse nepřipouští: "Na stavebních plánech, které máme nyní k dispozici, je jasně podepsán Adolf Loos. A jen tak mimochodem - v případě Müllerovy vily jeho podpis na stavební dokumentaci chybí."
Podpis na papíře je ovšem druhořadým důkazem. Tím nejprůkaznějším je podpis tvůrčí, obě vily mají velmi podobou koncepci vnitřního prostoru, a tudíž i charakter zevnějšku. I mnohé detaily včetně oken, střešních teras a exponovaných a ustupujících hmot mají jasný rodokmen. Vila Winternitz má jen skromnější parametry.
Na návštěvě ve vile Winternitzova vila byla postavena v roce 1932.  Stanislav Cysař je vnukem právníka Winternitze.
|
Jak tomu bývá u slavných vil, mají zpravidla silný příběh v pozadí. V tomto případě začal dramatickým transportem rodiny původních majitelů do koncentračního tábora, odkud se vrátila jen babička a tehdy malá maminka pana Cysaře. Dům, ve kterém rodina Winternitzových strávila jen několik let, se ovšem po revoluci částečně zasloužil o návrat rodinného štěstí.
"Rozhodnutí opravit dům naší rodině velmi pomohlo. Ten velký úkol nás totiž dal dohromady. Dokonce jsme na jedno místo ukryli měděnou schránku, kde je celý příběh zaznamenán. Třeba ji jednou někdo najde," říká pan Cysař. Výsledkem jeho snahy je téměř exaktní revitalizace.
Současný stav tak dnes odpovídá kondici, ve které byla vila ve třicátých letech minulého století. "Občas, když je šero a dům je prázdný, cítím zde své předky. Zní to mysticky, ale já to tak vnímám. Ten dům je jako živý organismus. Jeho atmosféra je jedinečná a dokonale promyšlená tak, aby na člověka zapůsobila. Například do obytné části se vchází po úzkých schodech, za kterými se před vámi najednou otevře velkorysá hala. Člověk je rázem ohromen," vysvětluje Stanislav Cysař.
"Po rekonstrukci jsme se vilu rozhodli pronajímat. Vedle jedné rodiny z Francie a Kanady tu mělo showroom i jedno interiérové studio. Zájemců je stále hodně, ale žádný pořadník nemáme, šanci mají všichni, jen je třeba mít trpělivost a také jisté povědomí o tom, jak významná ta stavba je."
Charakter zevnějšku v případě projektu 12Lofts určuje důmyslně redukovaný tvar, který se omezuje na čisté plochy a strohé linie.
Velkorysý purismus
- adresa: Ronalda Regana, Praha 6 - Bubeneč
- styl: minimalismus
- benefity: možnost přizpůsobit byt individuálním potřebám, blízkost centra a městských parků, bezpečnost a nonstop concierge servis.
V sousedství sídla velvyslance Spojených států, asi jen tři sta kroků od Stromovky, najdete zatím poslední realizaci architekta Johna Eislera. Nelze ji přehlédnout, protože bělostná fasáda rezidence 12Lofts, čítající tři čtyřpatrové budovy, září daleko do svého okolí. Mohou za to speciální prefabrikované panely se samočisticím efektem, které byly dovezeny až z Itálie.
Za normálních okolností by se developer architektovi s takovým nárokem vysmál, ovšem v případě tohoto projektu byl důraz od začátku kladen na kvalitu, nikoli na rychlý výdělek. Použity proto byly ty nejmodernější technologie a materiály a stejně vysoká byla i úroveň řemeslného zpracování, což je pro architekta vždycky příjemná výzva.
"Na projektu mě zaujalo také to, že se klient odvážil vkročit na neprobádanou cestu, protože to, co jsme lidem nabídli, nebyly vyprojektované byty do posledního detailu, ale spíš prostory, které by se daly využít zcela individuálně. Tomuto záměru byla podřízena i konstrukce stavby, která mimo jiné disponuje dvojitou podlahou, jíž je možné libovolně rozvést veškeré instalace," vysvětluje John Eisler.
Skrze prosklenou západní fasádu proniká do interiéru jednotlivých bytů značné množství světla.
Kromě velkoryse pojatých bytů s terasami si rezidenti mohou užít i posezení ve stinném patiu.
V prodávaných bytech, z nichž nejmenší má necelých dvě stě metrů čtverečních, tak nenajdete ani jednu příčku. Vše je flexibilní, což v praxi znamená, že můžete mít vanu kdekoli, a to bez zvláštních stavebních zásahů. Ostrůvek v kuchyni zas může klidně disponovat dřezem nebo přívodem plynu.
Toto řešení náramně svědčí moderní otevřené koncepci interiéru, který je díky prosklené západní stěně velmi světlý a vzdušný. "Byl bych rád, kdyby měli lidé pocit, že se pohybují v prostoru, který je pojatý velkoryse a svobodně. Zároveň jsem se také snažil o to, aby zde lidé měli soukromí. Proto na zadní stěně každé budovy nejsou skoro žádná okna," vysvětluje John Eisler.
Ten musel ve svém návrhu ochránit nejen soukromí rezidentů, ale i velvyslance Spojených států, jenž má zahradu hned za plotem. Blízkost velvyslance se ovšem ukazuje jako výhodná - málokde totiž najdete v ulici tolik hlídkujících strážců zákona a pořádku jako právě tady.
Projděte se Winternitzovou vilou
31. května 2012 |
