Toto pondělí se v honosném 16. okrsku Paříže nedaleko Bouloňského lesíka po rekonstrukci a 25 letech chátrání otevřelo kultovní koupaliště a plavecký bazén Molitor.
Tady se zrodila reklama na bikiny. Ve třicátých letech byl vstup na koupaliště obložené několika patry uniformních šaten ve stylu art deco dostupný všem, v létě ke koupání, v zimě k bruslení. Jezdily sem i školní zájezdy z celé Paříže. Nyní se vstupenka do mýtických městských lázní na hony vzdálila ceně městských koupališť. Bazén provozuje hoteliérská společnost Accor pod značkou MGallery.
Bývalý politik Jack Lang prohlásil, že je "šokován" znovuzprovozněním koupaliště v rámci luxusního hoteliérského komplexu, což vede ke "komercionalizaci místa".
"Nevystupuji proti soukromému kapitálu..., ale toto jsou místa, která mají zůstat otevřená široké veřejnosti," prohlásil nynější ředitel Institutu arabského světa, který nechal slavné koupaliště Molitor přidat na seznam národních památek v době, kdy byl ministrem kultury. Cituje ho deník Le Figaro.
Při svém otevření v roce 1929 se stal výkladní skříní stylu art déco, který navazoval na secesi (art nouveau): vitráže, mozaiky, geometrické tvary. Návštěvníkům se otevřely dva bazény: skleněnou kopulí krytý o délce 33 m určený i pro zimní plavání, a letní o délce 50 m obklopený trávníkem a pláží. Provoz v něm zahájili američtí olympijští šampióni, plavci Aileen Rigginová a Johnny Weissmuller. Prý se snad i tento pětinásobný zlatý medailista stal první rok plavčíkem, rozhodně však o pár let později hrál slavného filmového Tarzana.
Bikini a opalování nahoře bez
Místo se kromě letních a zimních radovánek stalo i přehlídkovým molem módních značek a adresou pro oslavy různých svátků. Vzbudilo i polemiky. V roce 1946 se zde fotila reklama na bikiny a prý se také tady začaly dvoudílné plavky nosit.
Modelka, která je tehdy poprvé nafotila, byla tanečnice z šantánu Micheline Bernardini, píše BBC. Po otištění reklamy prý dostala na 50 tisíc dopisů od vzrušených fanoušků. Podobně se i tady zavedla móda opalování nahoře bez.
Navzdory zapsání na seznam památek, Molitor uzavřel své brány v roce 1989.
Město nemělo už na opravy a koupaliště přestalo splňovat hygienické normy. V této podobě se stalo oblíbeným místem pro sprejery a vyznavače street artu, kteří svými kresbami a tagy označili každý dostupný centimetr zdi. Nakonec před šesti lety pařížská radnice místo pronajala na 54 let investičnímu fondu Colony Capital, který zahájil kompletní renovaci v partnerství se společnostmi Accor a stavebním gigantem Bouygues za 80 milionů eur.
Jejich cílem bylo přiblížit kultovní koupaliště co nejvíce jeho původní podobě. Obkladové mozaiky jsou nové, ale vyrobil je stejný výrobce jako v roce 1929, který našel i stejné barevné škály. Byly obnoveny i vitráže, které znázorňují scény z koupání. Místo nezapomnělo ani na svou poslední minulost: v lobby trůní Rolls Royce, který patřil fotbalistovi Eriku Cantonovi, nyní pomalovaný tagy streetartového umělce jménem JonOne.
Kabinky kolem krytého bazénu se čas od času změní v malé ateliéry pro umělce či výstavní plochy. Vedení tady zamýšlí organizovat i přenosy oper a vrátí se sem snad i módní přehlídky slavných týdnů módy.
Ředitelem koupaliště s 200 zaměstnanci se stal třicetiletý Vincent Mezard. Původní profesí stavební inženýr dohlížel na rekonstrukci a místo ho ohromilo natolik, že vyhrál konkurz na vedení luxusní plovárny. Podle něj je to "místo otevřené všem, ale rezervované jen pro někoho". Při pondělním otevření nezaváhal a do bazénu skočil jako první, v obleku.
Ten, kdo se stane hostem pětihvězdičkového hotelu, v němž nocleh vyjde na 300 eur v průměru, bude mít vstup do bazénu zahrnut v ceně. Bazén je součástí lázeňské Spa zóny o velikosti 1 700 m².
Může se také stát členem vybraného klubu s ročním předplatným 3 300 eur, dostupnému nejvýše pro 1 000 šťastlivců. Vedení zřejmě tušilo, jakou nevoli to vyvolá, proto otevírá bazén na tři hodiny týdně školákům ze čtvrti. Pařížské zastupitelstvo hodlá přesto "bez prodlení" požádat o přenastavení ceníku tak, aby byl bazén dostupný širší veřejnosti.
Politici totiž míní, že s takovou cenou za vstup na plovárnu dostává motto francouzské republiky zdobící každou radnici i věznici - volnost, rovnost, bratrství - skutečně na frak.
