Dalším důležitým rysem japonských zahrad je podle něj pravidelnost řezu a tvarování. "Každý prvek i tvar má u nich svoji symboliku, ať už jde o kameny nebo třeba prvek vody ve formě potůčků," pokračuje Vencálek během procházky rozkvetlou japonskou zahradou v Troji, kde nic z toho skutečně nechybí. I když v tom duchu, v jakém jsou japonské zahrady k vidění v evropských zemích, je to spíš jen jakási stylizace a snaha zajímavě obohatit malé zahradní prostory.
K Japonsku samozřejmě neodmyslitelně patří ještě zenové zahrady, kde je úplně nebo téměř úplně omezena vegetační složka - tedy rostliny - ale najdete tam hlavně kámen, dřevo a vodu. "Japonské zahrady dokáží na malé ploše rozčlenit terén tak, že i když je to malé, tak je to zajímavé," shrnuje Vencálek.
Důležitým faktorem je i barevnost dřevin, která by neměla být příliš okázalá. V dnešní době jsou tendence stylizovat japonské zahrady až do příliš velké barevnosti, dříve byly jednotlivé prvky spíše střídmější. "Barevnost se dodala například japonskými javory, které mají barevnost v podzimním efektu, případně kultivary s červenými nebo žlutými listy. Barevnost dodá i použití azalek či rododendronů, nebo dřevitých pivoněk, ty jsou v japonských zahradách velmi důležité," uvádí konkrétní příklady Vencálek. Právě na kolekci rododendronů či dřevitých pivoněk můžete být pražská Botanická zahrada pyšná (viz fotogalerie).
MIlovníci dřevitých pivoněk si v pražské botanické přijdou na své, jejich kolekce je obdivuhodná.
Základem je pozemek, klidně malý. Zajímavým už ho uděláte
Nejlépe se japonská zahrada buduje v polostínu, ne úplně na výsluní, protože pro takové stanoviště by byl výběr rostlin a dřevin omezenější. "Zase by tam ale šla lépe vybudovat zenová zahrada, která klade větší důraz na neživou složku," usmívá se Vencálek. Chcete-li si o vhodném místě udělat představu, zajděte si na procházku třeba právě do pražské botanické, v jejíž spodní části jsme japonskou zahradu točili. Nechybí jezírko ani "horský" potůček, jehož břehy lemují kvetoucí azalky a rododendrony.
Nejdříve stačí keře vytvarovat nahrubo, pak přijdou na řadu nůžky na jemnější dotvarování.
A jsme u vhodných dřevin. "Když máte polostinné místo, kde slunce nepálí celý den, můžete krásně použít asijské dřeviny jako třeba zmarličník s nádhernými kulatými listy. Jednodušší zahradu v japonském duchu pak vybudujete za použití azalek, rododendronů či japonských javorů – ty ale potřebují polostín, jinak jim sluníčko popálí listy," uvádí příklady vhodných dřevin Vencálek.
Chybu neuděláte ani s kaméliemi, dubem, vrbou, jinanem dvoulaločným, japonským modřínem či cypřišem a samozřejmě ani s bambusem. Vhodné rostliny jako takové seženete snadno v zahradnických centrech. Využít ale můžete i stávající dřeviny na daném pozemku, které upravíte vhodným řezem a můžete tak také dosáhnout japonského stylu. "Svídy, švestky, sakury, tedy stromy které na jaře krásně kvetou, jsou běžně v japonských zahradách používány. Takže pokud už je na pozemku máte, určitě se jich nezbavujte. I odlišnější dřeviny lze využít, což je koneckonců vidět právě i u nás v botanické," říká kurátor.
Z historie japonských zahradKomu by se nelíbily velkoryse pojaté čínské zahrady s výraznou vegetační složkou. Jenže v Japonsku si nikdy nemohli dovolit věnovat zahradám tak velkolepé plochy, tam vždy museli brát ohledy na omezený prostor. Proto jsou jejich zahrady jinak členěné, i když z těch čínských vycházejí. Největší rozkvět zaznamenaly ve 14. a 15. století. |
Japonská zahrada není pro lenochy, pravidelnou péči vyžaduje. Hlavně v jarním období, kdy je důležité tvarování dřevin - viz střih ve fotogalerii - ladně tvarované keře pak znázorňují například kopce.
"Rostliny je potřeba i hnojit plnými dusíkatými hnojivy, a to jak v jarním, tak časně letním období. Koncem léta a na podzim pak je důležité přidávat rostlinám prvky jako je fosfor a draslík, aby jim vyzrála pletiva, semena a podobně. Přežijí pak lépe zimu," radí zkušený botanik.
