Rozbor běžeckého stylu: takhle to má vypadat

Dnešní videoukázka nám nabízí běžce s velmi zdařilou technikou. Nelze mu vytknout zásadní chyby ani v držení trupu, ani v pohybu dolních končetin či práci paží, ani žádná jiná zásadnější negativa, která by měla vliv na výkon.

Obzvláště bych vyzdvihl krásný dlouhý běžecký krok, kdy běžec nijak neubírá na rozsahu práce bérce – má adekvátní zákop a intenzivní předšvihnutí bérce vpřed před došlapem. V pořádku je též výška vedení chodidla nad zemí a výška odrazu, běžec neskáče - odraz není příliš do výšky (nedochází k přílišnému zvedání těžiště) – a dolní končetiny ani netahá příliš nízko - adekvátně ohýbá stehno v kyčli. Jeho těžiště se tedy pohybuje v minimálních výškových rozdílech a nedochází ke zbytečným pohybům, tudíž ani k nežádoucím energetickým ztrátám.

Při zastavení videa v momentu odrazové fáze zadní nohy vidíme téměř ukázkový odrazový luk. To svědčí o dotažení pohybu zadní odrazové nohy až do krajní fáze efektivního odrazu přes samotné prsty nohou.

Plusy a minusy

Negativa

• mírně podsazená pánev (pro případ běhu přes špičky)

 Pozitiva

• celková dynamika běhu
• velký rozsah pohybů bérce: zákop, předkopnutí
• pružnost v odrazu
• odpovídající délka kroku
• vzpřímené držení hlavy a trupu
• pohyb paží bez rotačních pohybů

 Doporučení

• postupný přechod na běh přes přední část chodidla: využití běhání na rovném pružném povrchu, rovinky, běžecká abeceda, posílení svalů lýtka a přední strany bérce

Při této výborné práci dolních končetin, přiměřené výšce letové fáze mezi odrazem a dopadem a délce kroku si dovolím konstatovat, že běžec by si mohl dovolit zvýšit efektivitu běhu přechodem na dopad a následný odraz přes přední část chodidla, tedy přes špičku, řečeno běžeckou hantýrkou. Při stylu běhu přes přední část chodidla je mezi dopadem na patu a odrazem přes špičku vynechána přechodová část přes plosku nohy a odraz je mnohem energičtější a efektivnější.

Tuto techniku je samozřejmě třeba nacvičovat postupně. Běžec by měl začít u kratších a svižnějších úseků na rovině, ideální je pružný, syntetický povrch atletického oválu (délka asi 100 až 300 metrů). Na delší úseky je na místě přejít graduálně. Výbornou pomůckou k nácviku je též běžecká abeceda jako součást běžeckého atletického tréninku. Pro tuto běžeckou techniku je však nutné předsunout pánev mírně vpřed, běžec ji má zatím lehce podsazenou.

Běžcovy paže jsou vedeny švihově a rytmicky podél trupu a nedochází ke zbytečné rotaci před tělem. Hlava je vzpřímená a udává mírný náklon trupu po směru běhu.

Celkově můžeme video zařadit mezi ukázkové příklady pro všechny, kteří by svou běžeckou techniku rádi zdokonalili.

Dušan Erbs

Na závodní úrovni se věnuje atletice od sedmé třídy základní školy (od roku 1993), na výkonnostní úrovni pak od roku 1996. Vstoupil do týmu AC Pardubice, v němž působí dodnes. Soustředil se střední tratě a po opuštění dráhové atletiky se plně věnuje dlouhým krosovým či silničním tratím na pět až patnáct kilometrů.  Od roku 2003 je jeho druhým sportem canicross, je členem týmu SK Děti Severu.

Je mistrem České republiky v krosu v rámci České obce sokolské, mistrem Evropy i světa v canicrossu a je trenérem atletiky.