Jak se vám daří ve vztahu s Evou Josefíkovou?
Jsem moc spokojený, všechno klape až moc dobře.
Takže i pro vás platí, že k fungování potřebujete kvalitní zázemí?
Rád bych řekl, že jo, ale vlastně zatím asi ne. Mám ty světy dost oddělené. I když, jak se to vezme. Každopádně jsem byl šťastný ve všech svých vztazích, které jsem měl, i když jich moc nebylo. Ale byl jsem šťastný i sám, i to je osobní vztah. Nevím. Jsem nějak podezřele dlouho šťastný.
A je Eva Josefíková pro vás v něčem přelomová?
Poprvé s holkou bydlím, a to dokonce už půl roku. Takže bych lhal, kdybych řekl, že nemám zázemí. A pak se říká, že za každým silným mužem stojí ještě silnější žena, což je asi i můj případ.
Vy jste se nedávno povýšil z herce a scénáristy na režiséra. Stalo se tak díky filmu Pojedeme k moři. Kladně vás hodnotí i kritici. Dáte na ně?
Jako divák u jiných filmů jak kdy, a když mě chválí, tak jo.
Ale oni vás právě chválí.
Mě to přímo šokovalo, protože nemáme jedinou špatnou recenzi. Všechno je hodně pozitivní. A dokonce i ti, kteří normálně dávají třicet nebo čtyřicet procent, nám dali osmdesát. Samozřejmě mě to těší. Já ten film beru jako svoje dítě. A když je dítě chváleno, rodič má radost.
Jste spokojený i s hodnocením naší kolegyně Mirky Spáčilové?
Ta o tom napsala naprosto zamilovaný text, ale paradoxně nám dala nejmíň procent. Ona nedává víc. Dokonce za mnou přišla a říkala: Pane Mádl, když já někomu dávám šedesát, to je jako když jiní dávají sto padesát. Sedmdesát dávám jenom oscarovým filmům (recenze zde).
Kolik času vám projekt zabral?
Trvalo to asi dva a půl roku. Nejdřív jsem napsal scénář, což jsem vždycky chtěl dělat. Ono je to vidět i na mé práci na place. Netroufnu si nikomu říct, kde má být kamera a kdo má co hrát, neboli nemluvím do režie. Naopak nejvíc poznámek mám ke scénáři. Takže já jsem chtěl vždycky psát, bonus byl, že mi nabídli i režii. Tenhle film je navíc ojedinělý. Je vůbec první na světě natočený a sestříhaný jakoby dítětem. Měl jsem pocit, že vím, jak na to. Naštěstí jej měli i lidi kolem, a proto mi to nabídli.
Myslíte, že se vám to povedlo i kvůli tomu, že v sobě máte pořád dětskou duši?
Asi jo. Mám pocit, že vůbec nestárnu. Nepozoruju na sobě žádné známky stárnutí. Ale ono to pak může přijít rychle.
Potkáváme se na Dni otevřených dveří Pražských služeb. Paradoxně moderujete. To je váš nový koníček?
Jsem hlavně moderátor, i když mě ti lidi takhle přes výrazné herecké kousky nevnímají. Mě ale vlastně moderování živí, moderuji jednou až dvakrát týdně.
