Iveta Bartošová

Iveta Bartošová | foto: EMI

Zářila za normalizace, ale i hudební příběh Ivety Bartošové byl smutný

V posledních letech svého života se Iveta Bartošová proměnila zejména v objekt zájmu čtenářů lesklých časopisů. Její snahy vrátit se ke zpěvu končily opakovaným nezdarem u diváků i kritiky. I když nikdy nebyla autorka, ani kdovíjak výrazná pěvecká osobnost, přesto právě hudbě vděčila za to, že se proslavila.

Ve středním proudu byla hvězdou ještě na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy už byl režim, za nějž se proslavila, pryč. V anketě popularity Zlatý Slavík triumfovala hned třikrát v letech 1986, 1990 a 1991, televizní publikum ji ocenilo i v anketě TýTý, ale v pozdějších letech už jí hlasy přicházely z rutiny, zvyku, možná částečně i lítosti a recese. Její příběh byl od začátku silnější než hudba, která se v lepším případě přizpůsobovala trendům tuzemského středního proudu, v tom horším a v pozdějších letech byla úplně mimo. 

Petr Sepéši a Iveta Bartošová v roce 1985

Do normalizačního hudebního byznysu vstoupila coby mladá hvězda už v šestnácti. To poprvé vystupovala s kapelou Dianthus a přihlásila se do řady soutěží, které hledaly mladé zpěváky. V roce 1983 skončila na druhém místě hned ve dvou z nich  - Zlaté Loutně a Třineckém Talentu, bodovala i v Mladé písni v Jihlavě. Ke slávě ji ale přivedlo přátelství se zpívajícím mechanikem textilních strojů Petrem Sepéšim, s nímž nazpívala svůj první velký hit Knoflíky lásky, který v tehdejším Československu zafungoval jako typická letní píseň. Se Sepéšim se Bartošová dala dohromady nejen pěvecky, ale i první z jejích milostných příběhů měl tragickou dohru. Sepéši zemřel na železničním přejezdu ve Františkových lázních. 

zdroj: www.youtube.com

To byl zlomový okamžik, kdy v její hudební kariéře vystřídal naivitu mladických začátků byznys. Po dvou letech, kdy s kapelou Balet vystřihla hit Hej pane diskžokej, se ve stáji Františka Janečka a Ladislava Štaidla, který se později stal i jejím životním partnerem, pustila do sólové kariéry, kterou odstartoval její patrně největší hit Léto. Její prvotina I.B. byla v roce 1987 u Supraphonu zlatá a i prodeje dalších alb Blízko nás, Natur a Václavák šly do statisíců. Coby nekonfliktní blonďatá zpěvačka populární hudby zažívala své velké období slávy, se kterým byly spjaty rádiové hity i vyprodané koncerty a diskotéky.

V devadesátých letech ale jako každá z předrevolučních oficiálních hvězd musela řešit, co dál. V roce 1990 to zkoušela na dvě strany - pro tuzemský trh vydala lidovky na desce Zpívání s Ivetou, zkoušela ale prorazit i za hranice, o čemž svědčí anglicky zpívaná nahrávka Closer Now. Udržet pozornost se jí dařilo díky roli ve snímku Svatba upírů, ale na své předrevoluční úspěchy hudebně už navázat nedokázala - natočila řadu desek, ale už žádný hit razance osmdesátek.

Na konci devadesátých let přesto ještě naposledy hudebně zazářila, když tak jako řada dalších jmen středního proudu pochopila, že budoucnost může být i v muzikálu, a ztvárnila dvojroli Adriany a Sandry v Draculovi. O rok později vydala dvakrát platinovou desku Ve jménu lásky, na které byly krom titulní písně i Tři oříšky, tedy písnička, kterou Karel Svoboda postavil na svém hudebním motivu ze známé pohádky.

Smrt Ivety Bartošové

Úspěch písní Ivety Bartošové vždycky stál a padal na týmu lidí, kterým se zrovna obklopila. Životní příběh naivní diskotéková holky se ale příliš kroutil a nikdo, kdo by ji dokázal posunout podobným směrem jako Sepéši, Janeček, Štaidl nebo Svoboda se v něm už neobjevil. Na konci minulé dekády se staly její pokusy vrátit se k hudbě spíš terčem posměchu. Její vánoční album Když ticho zpívá z roku 2009 mířilo přímo do trafik mezi levná cédéčka, obsahovalo jen dvacet minut muziky a sklidilo příšerné recenze. 

"Iveta Bartošová nezní jako zpěvačka, která vydala přes dvacet alb, kdoví proč ustrnula v podivné melodramatické poloze. Přehrává v ní nejen každou větu či slovo, ale každé písmeno. Tlačí je ze sebe, jako kdyby jí někdo pod upjatým hrdlem celou dobu nahrávání držel kudlu. Jako by vůbec nesvedla uvolnit se," psala v recenzi MF DNES. 

zdroj: www.youtube.com

Svůj vůbec poslední hit natočila Iveta Bartošová v roce 2010 v produkci Jarka Šimka pod názvem Heja Heja. Skladbou se ale proslavila jinak, než plánovala. Namísto rádií ji lidé mnohem spíš z recese sdíleli na Facebooku, stejně jako později její dvojjazyčný duet s tehdejším partnerem Domenicem Martuccim. 

Ať už byly důvody jakékoliv, žádný z pokusů o comeback zkrátka Bartošové nevyšel, fiaskem a zrušením dopadl koncert ve velkém sále pražské Lucerny a zpívání vokálů pro film Hranaři, který byl nejen propadákem, ale navíc do něj autoři natočené vokály ani nepoužili. Svůj poslední mediálně sledovaný koncert odehrála na Vánoce roku 2013 v Uhříněvsi, bez přítomnosti médií, ale údajně naživo a s kapelou. To už ale v její hudební návrat věřili jen ti skutečně nejoddanější fanoušci.