Byl jsem šlapka, co měla šarm! Průvodce Karim ukazuje odvrácenou tvář Prahy

Padlý anděl. Travesti démon. Bývalý prostitut, kluk z ulice a zasloužilý bezdomovec. Když jdete s Karimem večerní Prahou, lidé se otáčejí. Má namalované oči, umělé řasy, ženská gesta, vyražené zuby, ale mluví jako chlap. Stal se výraznou tváří pražské agentury Pragulic, která zaměstnává lidi z ulice jako průvodce po jejích nepsaných zákonech. Prozradí, kde se dá přespat, co kde čajznout, kde se zdarma najíst a napít a kde prodat vlastní tělo.

Žil jsem v centru prostituce

Karim od základu změnil pohled na mou milovanou Prahu. Od narození asi do dvaadvaceti jsem bydlel ve Spálené ulici. Čas od času se při nočním návratu domů střetly moje oči s očima prostitutky, nic zvláštního. A kdosi se zeptal, jestli "nesháním". "Žil jsi na okraji drogového trojúhelníku," říká Karim. Hned na začátku prohlídky si s každým ze skupiny tyká. "Národní třída byla fetovací zóna, kde jsi sehnal drogy. Perlovka byla centrem prostituce a velká šlapací zóna dodnes vede od Lazarské přes Karlák až k Faustovu domu," říká. Během prohlídky ukazuje v jiném světle další celkem milá místa. Třeba malebný, byť dost pomočený průchod u Národní třídy mezi Platýzem a kostelem svatého Martina ve zdi: "Tady jsme se hádali o klienty se šlapkami z Národky. Kolem kostela totiž byla travesti zóna," říká.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Nedaleká Perlovka v dobách své největší slávy byla rozdělena na čtyři zóny. "Nejdřív byly holky do aut, pak kluci a holky dohromady, potom holky na privát a nakonec šlapky ve výlohách," přibližuje tehdejší zákony. V automatu Koruna na Václaváku se pak následující dopoledne s pasáky vyúčtovala tržba. "Spoustu holek tady umlátili klienti, pasáci i kolegové ze žárlivosti. Dneska je tady jenom ta plaketa," ukazuje pomníček Padlým ženám.

Točité schodiště u hlavního nádraží funguje jako noclehárna i šlehárna. Dochází zde také k orálnímu sexu.

Karimova trasa startuje na hlavním nádraží, kde v patnácti letech začínal jako prostitut.

Trochu jiná mapa Prahy

Poslouchat Karima vyprávět o prostituci je jak prožívat film Mandragora naživo. Popisuje, co zažil u psychopatického pasáka Krysy doma, jaké nechutné praktiky klienti měli, kolik kde stál orální sex, ale i lámání žeber na přání. Vzpomněl i na legendární prostitutku Hraběnku, která prý v roce 1968 mlátila kabelkou do ruských tanků. Karimovo průvodcování začíná na Hlavním nádraží, kde začínal ostatně i před lety.

Dnes vyhlášená kavárna, dříve vykřičený podnik Riviéra. Zde se dali sehnat prostituti všech věkových kategorií.

Průchod vedle pasáže Platýz byl za totality zónou, kde se scházeli muži nabízející travesti show.

"V patnácti jsem přijel do Prahy, šlapal jsem u Fantovy kavárny, tam to bylo za trest. Malé výdělky, velké riziko magorů," říká. Kluci, kteří dodnes šlapou na Hlaváku, jsou jenom Češi. "Nikdy by nelezli na Anděl, to je cizinecká zóna. České holky zase nelezou Bulharkám a Ruskám do rajonu na Václaváku, mají svoje Karlovo náměstí," popisuje mapu Prahy, kterou běžný smrtelník nezná. A v jednom podniku v ulici Ve Smečkách pracuje prý pětašedesátiletá prostitutka, co se tělem živí přes třicet let.

Přečtěte si magazín METRO

V našem časopise naleznete mnoho zajímavých článků:

Jeho půllitry se hodně kradou. Designér Jan Čapek je králem pivních sklenic i nafukovacích hraček.
Musel jsem i lhát. Herec Jiří Mádl se rozpovídal o filmu, který byl jeho režijním debutem.
Sklad není nuda. Podívejte se, jak to vypadá v obřím logistickém centru.

Ocejchován ulicí

Pokračuje se přes Václavák, Perlovku a Platýz až do Café Louvre na Národní třídě. Tento prostor měl za totality také vyhlášené jméno. Karim rozdá svojí skupince vlastoručně malované obrázky. Nahatí kluci, smutné holky, andělé. Kdo chce, může si koupit. "Něco po rodičích ve mně zbylo. Táta byl známý brněnský divadelník Rudolf Lampa, máma malovala. Maturitu jsem nedodělal a skončil na ulici," říká vlastním jménem Karel Lampa nad sklenicí piva.

zdroj: www.youtube.com

Dokument o Karimovi

Na ulici zůstal nakonec pětadvacet let. Skoro sedm let bral pervitin, třikrát ho zabásli, osmnáct let pracoval – jak sám říká – jako podniková šlapka, co měla šarm. Nakonec ho jeden z klientů nakazil virem HIV. Dnes mu z divokého života zbyly jen travesti show a divadlo. Ale ulici má zažranou pod kůži. "Na ten způsob života si lehce zvykneš. Nikdo tě nebuzeruje a nenutí dodržovat řád," říká.

Poznejte Prahu. Staňte se na jeden den bezdomovcem

Tři mladí studenti jeli metrem a dostali nápad. Uděláme z bezdomovců průvodce, jen ať lidem ukážou, kde je levné pivo a kde se dá přespat. Žádné zkušenosti s bezdomovci neměli, ale jejich projekt Pragulic už úspěšně láká dva roky.

Studenti si udělali jméno i díky tomu, že během prvního roku získal jejich projekt několik mezinárodních ocenění v sociální oblasti. Kromě prohlídek s bezdomovci ale Pragulic dělá i výpravy po noční Praze, firemní teambuildingy, prohlídky pro školáky a v nabídce je i možnost stát se na 24 hodin bezdomovcem. Z peněz vybraných od turistů dostanou polovinu průvodci. Tereze Jurečkové i Ondřeji Klüglovi je pětadvacet let.

Prohlídky s bezdomovci mají pomoci změnit na ně pohled. Jak jim ještě pomáhají?
Tereza: U jednotlivých průvodců sledujeme dílčí úspěchy, někdo naváže rodinné vztahy, snaží si dát do pořádku osobní věci a zaregistruje se na úřadech. Průvodcům nabízíme možnost účastnit se různých akcí, takže mnohdy tráví čas smysluplně, což je také posun. Najednou o ně někdo jeví zájem. A mají možnost si dále přivydělat. Náš průvodce Honza B. například dodává knihařské dílně ze Žižkova nalezené materiály a ručně se z nich vyrábí diáře a zápisníky.

Jaký je zájem o 24hodinové bezdomovectví jako zážitek, případně teambulding?
Ondřej: Jedná se o jednotlivé zájemce a to například i z řad novinářů, kteří by si tento zážitek rádi zkusili. Zároveň se nám ozvali někteří nadšení studenti. Co se týče teambuildingových akcí, spousta skupin se hlásí se zájmem rezervace uzavřených prohlídek, které pojímají právě jako formu teambuildingu či netradiční vánoční večírek, ale i oslavu narozenin kolegů.

Jak jste na tento nápad přišli, existuje něco podobného jinde ve světě?
Ondřej: V podstatě náhodou. V rámci soutěže Social Impact Award jsme jako spolužáci debatovali o různých možnostech, které by se v našich podmínkách daly realizovat v oblasti sociálního podnikání. Z debaty pak vypadl tento nápad a pak celý projekt. V Londýně je jedna organizace, která podobné prohlídky také realizuje a s níž jsme byli v zárodcích realizace projektu v kontaktu.