Jan Pavel II. přijel poprvé v dubnu 1990 na pozvání prezidenta Václava Havla. "V podstatě aby demonstroval novou dobu, která s ním přišla. A tak prezident pozval právě Jana Pavla II. jako takový symbol svobody a nového prostoru," vzpomíná Miloslav Vlk v rozhovoru pro MF DNES.
Ale už v roce 1978 pro něj zvolení papeže se zkušeností s komunistickým režimem mělo osobní rozměr. "Byla to veliká naděje, protože tehdy jsem byl v nebezpečí, že mi vezmou státní souhlas (k výkonu duchovní činnosti – pozn. red.), což se záhy stalo. Věděl jsem, že režim jde ostře proti mně a že jen čeká na moment, kdy mě zbaví souhlasu. Zvolení Jana Pavla II. tak pro mě bylo jistou nadějí, že tento člověk bude určitou záštitou. Věřil jsem, že bude vědět, co znamená pronásledování, protože ho sám zažil, a že se o nás bude víc starat," říká Vlk.
A o dvanáct let později vítal Jana Pavla II. na letišti jako biskup. "Bylo to takové setkání, kdy nebylo zapotřebí mnohé vysvětlovat. Cítil jsem, že nás papež chápe, že zná komunistickou situaci z vlastní zkušenosti, i když v Polsku byl tlak a pronásledování kněží mírnější. V Polsku je přes 90 procent katolíků, takže tam nebylo možné vyvíjet takový tlak."
Roku 1995 přijel Jan Pavel II. kvůli svatořečení blahoslavené Zdislavy z Lemberka a blahoslaveného Jana Sarkandera do Olomouce. To nebylo úplně obvyklé, protože svatořečení se zpravidla koná ve Vatikánu.
"Jsou i výjimky a toto byla jedna z nich," říká kardinál Vlk. "Papež chtěl zřejmě učinit gesto vstřícnosti a přátelství vůči našemu národu, když rozhodl svatořečit především Jana Sarkandera u nás."
Připomeňte si život Jana Pavla II.
