Mezinárodní tým vědců a lékařů o novém kmenu eboly informoval ve studii, již zveřejnil v polovině dubna odborný časopis The New England Journal of Medicine.
Vzorky odebrané pacientům v Guineji putovaly za přísných bezpečnostních opatření do Evropy a byly podrobeny zkoumání v laboratořích v Hamburku a Lyonu. Výsledky testů hovoří jasně: jedná se o nový kmen krvácivé horečky, se kterým se lékaři zatím nesetkali.
Dosud vědci identifikovali pět různých kmenů viru eboly, z toho jen některé jsou přenosné na člověka. Odborníci mají za to, že nový kmen, který má na svědomí nejméně 136 životů v Guineji a přinejmenším dalších 6 v sousední Libérii, je velmi podobný typu Zair.
Experti se domnívají, že virus v oblasti musel již nějakou dobu kolovat. "Nová zjištění naznačují, že virus nebyl zavlečen z žádné jiné části Afriky," vysvětluje epidemioložka Hilde de Clercková z organizace Lékaři bez hranic, která se na výzkumu podílela.
Trojitá ochranaNa ošetřování nemocných se vztahují velmi přísná bezpečnostní opatření. Ebola na rozdíl od řady jiných virů dokáže přežít i mimo tělo hostitele. Předměty, kterých se dotkl nakažený člověk, jsou infekční ještě po několika dnech. Virus se vyskytuje ve všech tělních tekutinách i na povrchu kůže infikovaných osob. Zdravotnický personál se tak musí chránit před nákazou několika vrstvami ochranných pomůcek. "Každý člen týmu má na sobě holínky, svrchní kalhoty, krycí plášť, tři páry rukavic, pokrývku hlavy a masku, jelikož pacient může být velmi infekční," popsal v rozhovoru pro iDNES.cz další člen týmu Lékařů bez hranic Sam Taylor. |
"Pokud víme, je to kmen velmi podobný již známému typu. Jediný rozdíl je, že nepochází ze střední Afriky, jak jsme si dosud mysleli," doplnil pro iDNES.cz její kolega Jonas Hagensen, který se smrtící nemocí bojuje na místě.
Prakticky shodné se známými kmeny viru jsou i symptomy. Nakažení trpí horečkou, těžkým průjmem a zvracením. Epidemiologové ve své studii nicméně upozorňují, že u většiny pacientů nepozorovali krvácení, jeden z hlavních příznaků eboly. Nevylučují však, že se mohlo projevit v pozdějším stádiu nákazy.
Většina nakažených z izolační jednotky nikdy nevyjde
Skutečnost, že jde o nový kmen viru, nemění nic na léčbě nakažených. Ta totiž prakticky neexistuje a možný lék je nyní ve stádiu klinických testů (více o tom zde). Lékaři mohou pouze mírnit projevy nemoci a pacientům pomoci zesílit natolik, aby se jejich organismus s infekcí vypořádal sám.
Většina nakažených však izolační jednotky už nikdy neopustí. Úmrtnost dosahuje až 90 procent a nejinak je tomu i v případě poslední nákazy v Guineji.
Lékaři bez hranic jsou po boku Světové zdravotnické organizace a UNICEF jednou z mála zahraničních institucí, které s ebolou bojují přímo na místě. Kromě samotné léčby a osvěty se snaží také vystopovat všechny lidi, s nimiž infikovaný mohl přijít do kontaktu. Snaží se je izolovat a zamezit tak dalšímu šíření nákazy.
Stopy končí u dvouletého dítěte
První podezřelá úmrtí nahlásila guinejským úřadům zdravotnická zařízení ve městech Guéckédou a Macenta na jihovýchodě země 10. března. Na nákazu však umírali lidé již o několik měsíců dříve. Lékaři se proto vydali po stopách viru a podařilo se jim vystopovat první podezřelý případ.
Tím bylo dvouleté dítě, jež zemřelo počátkem loňského prosince nedaleko Guéckédou. Jak se nakazilo, odborníci netuší. Domnívají se ovšem, že zdrojem nákazy mohou být kaloni, savci příbuzní netopýrům, kteří se vyskytují na většině území západní Afriky.
Experti mají za to, že virus se z odlehlých oblastí do měst rozšířil v únoru a krutou shodou okolností ho možná přenášeli místní zdravotníci. Podle posledních údajů Světové zdravotnické organizace se ebolou dosud nakazilo nejméně 25 místních pracovníků zdravotních zařízení, z toho většina z nich na nákazu zemřela. Jen u části z nich byly provedeny laboratorní testy k potvrzení infekce.
Nákaza se patrně rozšířila mezi desítky až stovky lidí a roznesla se prokazatelně i do Konakry. V guinejské metropoli žije okolo dvou milionů lidí a nachází se tam mezinárodní letiště s přímými lety do celého světa. Odborníci si netroufají odhadnout, mezi kolika lidmi by nyní mohl virus kolovat. Konstatují pouze, že riziko epidemie hrozí celé západní Africe.
Práci lékařům ztěžují často i místní. "Nemají žádnou důvěru ve zdravotní systém a věří tomu, že lidé v našich centrech jsou zabíjeni," vysvětluje některé předsudky epidemiolog Lékařů bez hranic Michel Van Herp.
Smrtící virVirus eboly představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz, s nimiž se kdy lidstvo setkalo. Od roku 1976, kdy se na území dnešní Demokratické republice Kongo objevila první epidemie, si ebola vyžádala něco přes tisíc životů. Většímu počtu obětí se přitom pokaždé podařilo zabránit jen díky včasnému zastavení šíření nákazy, zejména díky zahraničním humanitárním organizacím. Bez jejich pomoci jsou totiž šance místních orgánů na zastavení epidemie prakticky nulové. |
Vzpomíná třeba na případ muže, kterého jeho příbuzní odnesli do lesa a rozhodli se jej léčit bylinami. Nakonec se lékařům podařilo příbuzné přeci jen přesvědčit o nutnosti léčby pod dohledem odborníků.
Rozšíření do Evropy nehrozí, říká epidemiolog
Podle epidemiologa Romana Chlíbka se není třeba obávat rozšíření eboly mimo africký kontinent. "Osobně nepředpokládám, že by došlo k nějakému dalšímu rozšíření mimo region. Myslím si, že riziko rozšíření třeba do Evropy je relativně malé," řekl iDNES.cz.
Podle něj ale nelze vyloučit možnost, že se může nakazit třeba cestovatel, který se do dané oblasti vydá. "V takovém případě ale věřím, že by došlo k včasnému odchycení daného pacienta," říká Chlíbek.
Prvním záchytným bodem v případě podezření na infekci ebolou či jinou nebezpečnou nákazou, je podle jeho slov pražská nemocnice Na Bulovce, která disponuje izolační jednotkou. "V případě rozsáhlejší nákazy je tu pak Centrum biologické ochrany v Těchoníně," poukazuje epidemiolog na supermoderní areál v Orlických horách.
Tamní výzkumné centrum je jedním z patnácti pracovišť na světě, které smí manipulovat s vysoce nebezpečnými viry, mimo jiné právě s ebolou (reportáž přímo z Těchonína si můžete přečíst zde).
Lékaři bez hranic čelí dosud nevídané epidemii eboly:
