Poblíž silnice z Hospozína do Kmetiněvsi, kde byla mladá dívka zavražděna, vytvořili místní pomníček. | foto: David Neff, MAFRA

Jméno vraha školačky i po deseti letech nahání v Kmetiněvsi hrůzu

  • 34
Deset let uplynulo od vraždy třináctileté dívky v Kmetiněvsi na Kladensku. Vraha tehdy policisté vypátrali po více než devíti měsících od činu mezi místními školáky. Nyní se jeho jméno znovu objevilo v médiích v souvislosti s loupeží. Místní vše stále mají v živé paměti.

"Kolikrát si říkám, co by bylo, kdyby se to nestalo. Všechno by bylo perfektní." Paní Zdenka se vrací ve vzpomínkách do minulosti a velmi dobře ví, že ji tato minulost nikdy neopustí a nic z toho, co se stalo, nejde vrátit.

Vražda v Kmetiněvsi

Třináctiletá Barbora byla zavražděna 1. ledna 2004, kdy se kolem sedmnácté hodiny vracela od kamarádky z nedalekého Hospozína. Když domů ve smluvenou hodinu nedošla, vydali se ji rodiče s pomocí známých hledat a obrátili se i na policii. Mrtvou dívku našli až krátce před půlnocí několik stovek metrů od domova. Ležela u potoka, kousek od nepříliš frekventované silnice mezi poli.

  • Odhalení vraha

Po vraždě v Kmetiněvsi nastala panika. Místní tušili, že vrah může být mezi nimi, a obávali se, že zaútočí znovu. Policie pátrala více než půl roku a bezúspěšně. Využila například i dosud nejrozsáhlejší testování DNA. Vzorky slin odevzdávali všichni muži z vesnice. Nakonec odpovídal vzorek č. 632. Policii přinesl začátkem září 2004 důkaz, že vraždil čtrnáctiletý chlapec ze sousedního Hospozína. Robin P. se k činu přiznal. "Nikoho z nás by ani nenapadlo, že vrahem by mohlo být dítě," citovala tehdy MF DNES jednu z místních obyvatelek. Život v obci se již v poslední době vracel k normálu, především děti si už lednovou tragédii příliš nepřipouštěly a hrály si i po večerech bez obav venku. Teď se drama opět vrací,“ říkal tehdejší starosta Kmetiněvsi Jiří Beránek.

    • Zpět na svobodě

Robin P. strávil pět let ve výchovných ústavech. Pustili ho v lednu 2010. V Kmetiněvsi opět zavládlo zděšení. "Jak vůbec může být takový člověk na svobodě?" ptal se tehdy starosta Luděk Kvapil. "Nikdo neví, jak po těch šesti letech vypadá. Nikdo neví, jestli si třeba nezmění jméno, neusadí se tu, bude se tu pohybovat mezi námi," popisoval Kvapil obavy místních. Mladík se pak často objevoval v Praze a opakovaně měl problémy se zákonem, hlavně kvůli krádežím.

Přesně si vybavuje dění před deseti lety, kdy policisté zatkli čtrnáctiletého Robina, syna její sestry. Obvinili ho z vraždy spolužačky Barbory z Kmetiněvsi na Kladensku.

"Kdyby to tehdy neudělal, Barbora mohla žít, stejně jako mohla možná žít moje sestra a Robin by byl tady s námi v rodině," lituje Zdenka.

Původně nechtěla říci ani jediné slovo. I když má o Robinovi, který se mezitím přejmenoval na Roberta, nejlepší informace, nikdy o něm s nikým veřejně nemluvila a prosí, aby adresa jejího bydliště zůstala utajena.

"Jak byl nějaký konflikt, okamžitě vystartoval"

Ano, od otřesného případu uplynulo dlouhých deset let, ale tady, v Kmetiněvsi a okolí, na něj lidé rozhodně nezapomněli. A pokud by i někomu paměť začala vynechávat, Robert se tento týden připomněl sám. Policisté jej zatkli kvůli obvinění z loupeže.

"Měli by ho pověsit za koule do průvanu," ulevuje si jeden z mužů, který sedí v Kmetiněvsi před místním obchodem, a druhý kývá na znamení souhlasu.

Obchůdek s potravinami má u pokladny upozornění, že na dluh se tady nikomu nic neprodává. Zákazníků je ale stejně minimum, vesnice je většinu dne takřka prázdná a ti, kteří se procházejí po návsi, nikam moc nespěchají. Do povídání se jim ale příliš nechce.

"Co k tomu říci? Byla to snad nejhodnější holka, jakou jsem znala. Byla jsem o dva roky mladší, ale pamatuji si, že byla taková hodná a obětavá. Na rozdíl od něho, byl to grázl," říká dívka, která s Barborou i Robinem chodila do Velvar na druhý stupeň základní školy. Své jméno publikovat nechce, stejně jako další se bojí, že Roberta zase pustí a on by se mohl mstít.

Přes den je zavřená i místní hospoda u rybníka, kam před deseti lety policie sezvala všechny místní muže a jednomu po druhém odebírala DNA ve snaze najít pachatele. "Znal jsem ho velmi dobře, vyrůstali jsme spolu," vzpomíná muž, který sedí u hospody a věnuje se synovi.

Jak mohl jeho tehdejší kamarád něco takového provést, dodnes nechápe a rozhodně je pro, aby zůstal ve vězení co nejdéle. "Nijak se od nás nelišil, dělali jsme takové ty klukovské blbosti, jako třeba že jsme někde u domu zazvonili a utekli. Jestli byl ale přece jen v něčem jiný, tak v tom, že dokázal být agresivní, jak byl nějaký konflikt, okamžitě vystartoval," říká. 

Matka zemřela na mrtvici

Co se s Robertem dělo celých deset let, nikdo v Kmetiněvsi ani ve vedlejším Hospozíně, kde až do zatčení žil, neví. Jeho matka se odstěhovala a před pěti či šesti lety zemřela na mrtvici. Žijí tady sice jeho prarodiče, ale ti se o něm s nikým nebaví.

"Vyučil se kuchařem-číšníkem a je pod stálým lékařským dohledem," prozrazuje jeho teta Zdenka, která ho podle svých slov nabádá, aby chodil na injekce a snažil se žít co nejslušněji. "Chodím na injekce," uslyšela od něj.

Dvojice hostů v hospozínské hospůdce vzpomíná na to, jak tehdy odevzdávali své DNA a byli překvapeni, koho nakonec tato metoda usvědčila.

"Policisté samozřejmě nejdříve kluky ze základní školy nevolali, místo toho šli chlapi nad osmnáct, vzorek dávali i sedmdesátiletí, nikdo nechtěl být v podezření. Pak vzali deváťáky, osmáky a sedmáky, ale Robin se na den odběru ze školy omluvil," popisuje jeden z dvojice hostů a stejně jako všichni ostatní lituje především rodiče Barbory.

"Snad jim přináší radost alespoň dvě vnoučata jejich druhé dcery a také jejich syn, který s manželkou zrovna čeká rodinu," prozrazuje jedna ze sousedek.

Ředitel ústavu, kde byl vrah z Kmetiněvsi: Snažili jsme se ho připravit na budoucí život:

8. ledna 2010