Od nálezu na začátku března byl poklad uložený v bankovním sejfu. Odtud ho v pondělí vyzvedli zástupci Muzea a Prahy 12, na jejímž území se mince našly. Po vyzvednutí čekalo poklad nejprve odpečetění a následné přepočítání.
"Pokusit se v tuto chvíli o vyčíslení nálezu je zatím předčasné," uvedla ředitelka Muzea hlavního města Prahy Zuzana Strnadová. Radnice jeho cenu dříve odhadovala na tři miliony korun.
Stejně tak nelze nyní podle Strnadové s určitostí odpovědět na otázku, komu vlastně poklad patřil.
Poklad v březnu objevila jedna z úřednic Prahy 12. Mincí si všimla, když kontrolovala stavební práce.
"Hlídala jsem, aby dělníci nepřekopli kabel. A najednou vidím, jak z díry něco padá. V první chvíli jsem myslela, že to jsou víčka od piva," popsala MF DNES nález úřednice Daniela Černá.
Vzápětí jí však došlo, že vidí mince. Hromadu mincí. Celkem jich bylo v zemi nedaleko Viničního domku č. 6 v Modřanském vinohradu 768. Z toho 351 zlatých a 417 stříbrných. Nejstarší mince pochází z roku 1771, ta nejmladší z roku 1937. A nález doplňuje i několik stříbrných šperků.
Kdo mince uložil? Spekulovalo se o vinaři, nebo vojákovi
Místo nálezu má za sebou několikeré střídání majitelů. Nejdřív ho vlastnilo pražské arcibiskupství. Za první světové války ale pražský arcibiskup pozemek pronajal majiteli firmy Šulc - Víno v Praze. Ten na vinohradu hospodařil do roku 1917, tehdejší roční pachtovné podle smlouvy činilo 675 korun.
Poklad mincí z Modřan |
V roce 1921 koupila pozemky od arcibiskupství možná jedna z klíčových postav v příběhu mincí - podnikatel Jan Sudík. Ten měl v té době vinárnu v Karlově ulici.
Podle současného místostarosty Jiřího Fremra vlastnil vinárník pozemky i krátce před a po druhé světové válce. A protože nejmladší mince z pokladu byly vyražené kolem roku 1939, mohl to být právě někdo z jeho rodiny, kdo sbírku ukryl.
"Je to jen spekulace," míní úřednice Černá. Je jí totiž divné, že by si později nikdo z rodiny cenný majetek nevyzvedl. "I kdyby se takovému člověku během války něco stalo, řekl by o pokladu alespoň svým nejbližším," dodala.
Když radnice zjišťovala, kdo jiný mohl zlato zakopat, přišla ještě s variantou německého vojáka, který se svou posádkou na konci války pobýval v budově modřanské základní školy.
Ani jedna z těchto hypotéz se zatím se ale neprokázala.
