Spisovatel Bohumil Hrabal se narodil přesně před sto lety 28. března 2014.
Nejvýznamnější místa spojená se spisovatelem popisuje Tomáš Mazal ve své knize Cesty s Bohumilem Hrabalem, kterou vydalo před třemi lety nakladatelství Academia. Na jejím základě MF DNES vytvořila mapu Hrabalovy Prahy.
Slavný spisovatel po sobě začal stopy v metropoli zanechávat, když se po čtyřech letech od zahájení studií na Právnické fakultě Univerzity Karlovy přestěhoval do Prahy.
Do té doby poctivě dojížděl na přednášky vlakem z Nymburka. Nakonec přesídlil do podnájmu v ulici U Milosrdných, kde bydlel se dvěma dalšími studenty.
Jeden z nich prý chrápal tak hlasitě, že si mladý Hrabal musel každou noc ucpávat uši měkkým chlebem. Dům však Hrabalovi vyhovoval mimo jiné tím, že se v jeho přízemí nacházela hospoda U Sedmíků, kam pravidelně docházel popíjet.
Bydlení v Libni a "svatby v domě"
V průběhu následujících let vystřídal Hrabal ještě několik pražských bytů, než našel "ten pravý". Ten se nacházel v ulici Na Hrázi v Libni.
Přestože ho tvořila pouze jedna malá místnost, která dříve sloužila jako kovářská dílna, Hrabal byl naprosto spokojen. Svůj byt nikdy nezamykal, a když na něj občas v noci zaklepal opilec, nechal ho u sebe přespat.
Ve svém malém království pořádal divoké oslavy a proslulé "svatby v domě", které byly postrachem všech sousedů.
"To se vypravil na Obvodní národní výbor v Praze 8, kde si na nástěnce přečetl ohlášky svateb. Zjistil datum té nejbližší, poznamenal si jména, a pak se celý barák Na Hrázi do rána otřásal, hojně se pilo pivo, které nosili v konvích a lavorech z hospody," píše Mazal ve své knize.
Slavilo se, aniž přišel někdo ze skutečných svatebčanů.
Hrabal psal rád svá díla za svitu slunce. To do jeho bytu příliš nepronikalo. Spisovatel to však vyřešil chytře. Našel si šikmou stříšku na dvoře domu a seříznul nohy od židle tak, aby seděl rovně. Poté mu již v psaní nic nebránilo.
Na Hrázi také poprvé potkal Elišku Plevovou, nebo - jak spisovatel říkal - Pipsi. S tou to dotáhl až k oltáři. Oženil se s ní 8. prosince 1956 v Libeňském zámečku, předtím se však samou nervozitou stačil pořezat při holení.
Když se řekne Bohumil Hrabal, řadě lidí se vybaví jména hostinců. Některá jsou dokonce nedílnou součástí Hrabalova životopisu, jak se vyučuje na školách.
Mezi autorovy nejoblíbenější knajpy patřila například restaurace U Zlatého tygra na Starém Městě, U Pinkasů na Jungmannově náměstí či U Šumavy v Štěpánské. Rád sedával U Hynků nedaleko Staroměstského náměstí či Na Formance, která dříve fungovala ve Veletržní ulici.
Kdo si myslí, že měl Hrabal rád dlouhé vysedávání za jedním stolem, ten je na omylu. Naopak, se svými přáteli se dokonce několikrát pokoušel o takzvaný Velký libeňský slalom.
"Velký slalom spočíval v tom, že ze staré dolní Libně nejprve vyjel s přáteli tramvají až nahoru k Bulovce, odkud 'sjížděli' pomyslnou trať slalomu branku za brankou, od hospody k hospodě," popisuje Mazal.
Ten dodává, že kvůli náročnosti velkého slalomu existoval také malý slalom, který bylo reálné dokončit.
Předtím, než Hrabal začal na konci 50. let dělat kulisáka v Divadle S. K. Neumanna, byl spisovatel, který vystudoval práva, zaměstnán ve Sběrných surovinách ve Spálené ulici, kde pracoval jako balič papíru.
Co ho při této práci drželo na nohou, byl hostinec U Husenských přímo naproti jeho zaměstnání. Bohumil Hrabal tam chodil na plzeň a nosil si ji i do sběrny. Sám spisovatel tvrdil, že mu práce začíná jít od ruky až po čtvrtém "kousku".
Praha podle Hrabala
