Šaty dělají člověka, ale ne film, napsali výstižně ve Variety o snímku Yves Saint Laurent, který právě přichází do našich kin. K přesné charakteristice ještě zbývá dodat - natož když je šatů málo.
Data film ctí: sedmnáctiletý talent přijde do Paříže, začne pracovat pro věhlasného Christiana Diora, po jeho smrti přijme umělecký dohled nad značkou, představí svou první módní kolekci a seznámí se s Pierrem Bergém, příštím intimním i obchodním partnerem, se kterým poté založí vlastní firmu již pod svým jménem.
Právě Bergé celý příběh vypráví, komentuje, prokládá vzpomínkami, rámuje výprodejem společných uměleckých sbírek po druhově smrti (Yves Saint Laurent zemřel v roce 2008) a vlastně tak určuje hlavní tón vyprávění.
Plachý génius měnil svět oblékání, leč své hluboké deprese zaháněl alkoholem a drogami; všechno ostatní zařizoval jeho chápavý milenec, který pomáhal, chránil, vyjednával, urovnával, sháněl investory a přivíral oči, kdykoli jeho výbušný milý vyrazil na pokoutní noční lov nových postelových zážitků.
Ano, na šaty také dojde, ale tvoří pouhou dobovou ilustraci, nikoli výsledek hrdinova nadání a myšlení. O něm film prozradí málo, tím více se soustřeďuje na homosexuální scénu tehdejší umělecké Paříže, na bujaré večírky, vztahy, krize, milostné výboje napříč pohlavími. Typicky po francouzsku se on a on dají dohromady kradmými doteky přes modelku spící mezi nimi.
Umřu nudou
Zkrátka intimní román převážil nad profesním. V příznačné scéně, kdy Yves Saint Laurent zmateně opustí čekající novinářky, nabídne jim pohotový Bergé místo interview návštěvu zákulisí. Dámy nadšeně souhlasí, i divák se těší - ale marně, kamera už ho dál nepozve.
Pierre Niney v titulní roli má jistou jímavost, asi jako mladý Vladimír Pucholt přesazený do světa výstředních intelektuálů, ale ani on neprojde za hráz vnějších banalit, kterak uštvaný tvůrčí duch semletý byznysem hledá únik. Stejně povědomě znějí pod působivou náladou 60. let vypravěčské fráze "drzá kolekce pobouřila měšťáky" či "revoluce, která se dobře prodávala".
Yves Saint Laurent je teprve druhou autorskou režií herce Jalila Lesperta a je to znát. Točí tak oddaně a nevynalézavě, že nad hrdinovým výbuchem "bez tvorby umřu nudou" si divák chmurně pomyslí - A my, hochu, s tebou.
