Stříbrohřbetý samec Richard rozinky z vody nejen vybíral. "Dokonce ho napadlo použít svoji ruku jako jakýsi cedník. Prostě si obsah lavoru vylil do dlaně a pak rozinky, které mu uvízly mezi prsty, s chutí sežral," popisuje Vít Lukáš, kurátor primátů, jak si gorily poradily s dalším hlavolamem, který jim chovatelé pro zpestření všedního dne připravili.
Plastová umyvadla o průměru 32 centimetrů, vysoká cca 10 centimetrů, chovatelé naplnili zhruba do 3 až 5 centimetrů výšky vodou a do ní nasypali rozinky. Víc vody do lavorů nedávali z důvodu bezpečnosti, především kvůli ročnímu samečkovi Nuruovi.
Úplně prvního lavoru se zmocnila samice Bikira, kterou chovatelé vypustili do expozice jako první. Nezaváhala a vzpřímeně, jen po zadních nohách, si svůj úlovek odnesla dozadu, do jeskyně pod schody do věže. Později z těchto schodů pozorovala ostatní, co s lavory vyvádějí.
Také Kijivu si jedno umyvadlo odnesla, a to na schody u přípravny. Poté si tamtéž stavěla hnízdo z dřevitky a větví. Nejvíc lavorů s rozinkami - jak je pro něj u každého jídla typické - pro sebe zabral Richard a ostatní nechal až paběrkovat.
Kiburi se například nejprve z umyvadla napil, pak zbylou vodu i s rozinkami vylil a sušené hroznové kuličky nakonec vybíral z podlahy. Lavory si ale gorily užily i prázdné, bez vody a rozinek. A nejvíc samozřejmě Kuburi s Nuruem, pro něž to jako pro mláďata byly vítané a naprosto nové hračky. Kousali do nich, dávali si je na hlavu, sedali si do nich i bubnovali, prostě dělali psí kusy.
