Znamená pro vás tento rekord něco?
Nechci, aby to vypadalo, že si toho nevážím... Ale větší motivací pro mě bylo dostat se do Klubu ligových kanonýrů, ve kterém jsou hráči se sto a více ligovými góly. Jasně, jsem za to rád, ale srovnání s Horstem je bezpředmětné. On má dalších asi sto gólů ve federální lize. To je ještě hodně daleko.
Ano, Siegl včetně zápasů ve federální lize nastřílel 176 branek... Ale můžete vy z těch 133 gólů vybrat jeden nej?
To ne, protože jsem rád za každý z nich. Samozřejmě ty, které znamenají vítězství, se pamatují líp, ale nemám jeden speciální.
Kromě toho, že to byl gól rekordní, tak byl také hodně důležitý. Znamenal totiž vítězství nad Příbramí.
Nebyl to bůhvíjaký fotbal. Spíš to bylo takové dobývání - my jsme se nemohli dostat přes obranu soupeře a Příbram dobře bránila. Jsme rádi, že si odvážíme tři body, které jsou pro nás strašně důležité.
Před penaltou vám příbramský brankář Hruška něco řekl. Co to bylo?
Jen se ptal, jestli ta penalta byla. Já jsem mu odpověděl, že podle mě asi jo.
Co vám letělo hlavou, když všechno bylo na vás?
Je to buď, anebo. Někdo to na sebe vzít musí. Jasně, že člověk je trochu nervózní.
Nepropadali jste postupem času beznaději, že ten gól prostě nedáte?
Ne, takovýhle zápas může rozhodnout nějaký náhodný gól, nějaká dorážka. Ještě nám zbývalo dost času. Nakonec zaplaťpánbůh za tu penaltu.
