Kapela Vanessa v Tečce páteční noci na ČT ART testovala hranice umění. | foto: www.facebook.com/teckanoci

GLOSA: Jediná televize smí všechno. Protože má ve svém štítu umělce

  • 8
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má vzácný dar: totiž zvěstovat jedním dechem zprávu, která je dobrá i špatná zároveň. Teď třeba rozhodla, že vystoupení kontroverzní skupiny Vanessa v pořadu Tečka páteční noci, kde padaly hrubosti a z Bible se šňupal bílý prášek, bylo z hlediska zákona v pořádku.

Prošel i jiný díl cyklu, kde se zpívalo Sieg Heil, Baby.

Ale nežli člověk stačil ocenit, že naše moudrá rada rozpoznala byť trapný a prvoplánově provokativní nevkus od skutečného zločinu, její předsedkyně Kateřina Kalistová ve vysílání Rádia Wave vysvětlila důvod velkorysosti - a pochybnosti se vrátily.

Sporný pořad se vysílá na kanálu ČT Art. Podle Kalistové je to "platforma, na níž lze dát prostor nekonformním umělcům". Jejich přirozeností prý je právě "bourat zažité představy, urážet nebo dráždit, což je z hlediska svobody projevu v pořádku, i když chápu, že to mnohé diváky irituje".

Jistě, to chápeme všichni. Hůř už se chápe, proč má rada tak vstřícné porozumění právě a pouze pro jediný kanál. Jako by stačilo mít ve štítu umělce, aby si stanice mohla dovolit to, o čem si jiné netroufnou ani snít.

Znamená to, že když se zneuznaný umělec kreativně zhuláká na Nově, vznikne problém, zatímco když se bude týž věrozvěst se stejnou hladinou promile potácet obrazovkou ČT Art, nic se neděje, neboť tak činí na "platformě bourání zažitých představ"? Mimochodem zrovna představa umělce-rebela, který se neumí prosadit jinak nežli levným šokem, je snad už dostatečně zažité klišé, aby je rada prokoukla.

Pravda, od toho tu radní nejsou. Ovšem její předsedkyně nyní změnila post, jako první náměstkyně ministra kultury bude mít na starosti opět média, audiovizi a legislativu.

Kdyby se objevilo v zákoně doslova, že nonkonformní umělci smějí na rozdíl od běžných smrtelníků "urážet nebo dráždit", pokud tak činí na uměleckém kanálu pod uměleckým vedením pro umělecky vnímavé publikum, mohly by ostatní stanice zavřít krám. Zatímco se třesou strachy, aby před desátou večer v jejich krimiseriálech nezazněl silnější výraz než "lumpíku", na Artu by se vesele válelo, kálelo, šňupalo, pomazávalo krví, to vše ve jménu umělecké odvahy.

Nechť si nezávislé umění posouvá hranice a testuje odolnost publika, jak hrdlo ráčí, navzdory moralistům. Ale všude. Není možné, aby generální pardon dostávalo jen tam, kde vyvěsí velké ART, aby se v každé měšťácké hlavičce konečně rozbřesklo, že ostrůvek bezhraniční svobody patří pouze vyvoleným.

27. prosince 2013