Sedím v malém žlutém motorovém letadle, na uších mám hluchátka, abych (skoro) neslyšela motor. Pod nimi sluchátka, abych slyšela pilota, u pusy mikroport, abych mohla povídat. Kabina je tak malá, že se do ní nastupuje zadkem napřed. Nejdřív si sednu a pak teprve poskládám tělo na sedačku a nohy okolo kniplu. Vůbec mě nenapadne, že bych tuto páku mohla za chvíli potřebovat.
Pilotuje indický kapitán Amith Pillai. Licenci získal v Moskvě. V Emirátech žije skoro 30 let, ale nikdy nebude jejich občanem. Stejně jako další cizinci, kterých je v této zemi osmdesát procent. Původních Arabů je tady jen zhruba pětina z celkového počtu obyvatel. Většinou jsou velmi bohatí.
Náš otec Zayed
Z ptačí perspektivy si prohlížím silnici, po které jsme přijeli, poušť, ostrůvky, luxusní hotely a bazény, světlé dlouhé pláže, laguny, zálivy i malý přístav. Naproti letí hejno plameňáků, dole v moři krauluje želva. Asi je dost velká, když ji zřetelně vidíme z výšky tisíc stop.
Do nejsevernějšího ze sedmi emirátů jsem přijela z víru Dubaje, a tak mi připadá, že je tady klid a spousta volných nezastavěných ploch. Žádné mrakodrapy. Hotely se tady počítají v desítkách, zatímco v Dubaji ve stovkách.
Tip na zájezdPoznejte krásy Emirátů na vlastní kůži. Vybírejte z široké nabídky zájezdů na dovolena.iDNES.cz. |
Ras al Khaimah je opakem supermoderní Dubaje. Má blíž k původní tváři emirátů, kdy místo ropy, turistického ruchu a byznysu vydělávaly lov perel a obchod.
Najednou se v poušti pod letadlem vynoří malé město. Nízké obyčejné domky jsou namačkané na sebe a barevně splývají s pískem okolo. Na nevyřčenou otázku slyším ve sluchátkách pilotovu odpověď. "To, co teď dole vidíš, je opuštěná vesnice. Šedesát let tu nikdo nebydlí. Zayed si tehdy vzal místní obyvatele do Abú Zabí. Teď to tady chtějí trochu zrekonstruovat a otevřít původní vesnici pro turisty."
Pohled na emirát Ras al Khaimah z malého motorového letadla
Jak slyším o šejku Zayedovi, je mi všechno jasné. Jeho tvář jsem viděla v Dubaji i v Abú Zabí skoro na každém kroku. Jeho portrét visí společně s obrazy jeho synů v halách hotelů, ale i na takových lepších billboardech u silnic. Často s nápisem "náš otec Zayed".
Vládce Abú Zabí stmelil sedm autonomních emirátů, založil federaci, využil příjmy z ropy a zaostalý pouštní stát posunul během několika desítek let o celá staletí dopředu. Prezidentem byl od roku 1971 až do smrti v roce 2004. V Abú Zabí odpočívá v mauzoleu ve své mešitě, kde mu stále předčítají texty z Koránu.
Největší a nejhezčí mešita ve městě Ras Al Khaimah je Mešita šejka Zayeda.
Lety nabízí Jazirah Aviation Club.
Pomalu zapadá slunce, proto můj vyhlídkový let trvá pouhých 20 minut. K horám na severu emirátu už to nestihneme, musíme zpátky na letiště. Padla mi do oka továrna na keramiku, když mě z myšlenek vytrhne kapitánův hlas: "Teď si zkus letět. Je to jednoduché."
"Cože?!" Tuto scénu znám z filmů a vždycky mi to připadalo přitažené za vlasy.
"Fakt mám chytnout knipl? Co když nás převrátím?"
"Můžeš to letadlo naklonit až o šedesát stupňů. Doleva, doprava, nahoru, nebo dolů."
Chytnu knipl a trošičku zatáhnu. "To je málo, můžeš i víc," školí mě pilot a zatáhne za páku tak, že letadlo poskočí čumákem nahoru. Jsem přeopatrná, ale zkouším, jak letadélko reaguje. Jde to. Chvíli si vážně hraji na pilotku, ale pak radši pro jistotu přenechám tuto radost profíkovi. Na horizontu září slunce, ohnivě červená koule zvolna zapadá za obzor. Nejvyšší čas jít na přistání.
Hned vedle dráhy stojí mešita, mineme její minaret a už sedíme na ranveji. Proletět se nad emirátem je milá atrakce, která překvapivě není ani závratně drahá. Za 20 minut si účtují v přepočtu zhruba 1 400 korun.
Nakheel - část města Ras Al Khaimah ve stejnojmenném emirátu
Nákupní centrum Manar Mall, Ras Al Khaimah
Arabské hody a orientální měsíc
Může se hodit
Last minute tip Pětihvězdičkovou týdenní dovolenou s polopenzí v emirátu Ras al Khaimah pořídíte v hotelu Hilton Al Hamra Beach & Golf Resort v březnu a dubnu od 22 990 korun (+ vízum za 1 690 korun). Blízko hotelu je nádherné golfové hřiště. |
Po západu slunce je čas na večeři v arabské restauraci luxusního hotelu. Emiráty nemají vlastní specifickou kuchyni, ta arabská je podobná v severní Africe, na Blízkém východě i tady v Perském zálivu. Ale v této restauraci mají kreativního kuchaře. Do tradičních receptů prý přidává, co ho zrovna napadne. Dostaneme pitu a tři druhy humusu, tedy cizrnové pomazánky. Znám ji z libanonských restaurací v Praze. Jedna je tradiční, další dvě pikantnější. Kuchař přidal do jedné šafrán a do další rajčata. S kamarády se dohadujeme, která je nejlepší. U mě jasně vítězí žlutý humus se šafránem.
Následují další tradiční jídla. Babba ganush je pomazánka z lilku, jemná a božská, zeleninový salát s krutony (jméno neumím napsat) a tabouleh. To je salát, jehož základem je nadrobno nasekaná petrželka, rajčata, koření a olivový olej. Nevěřila bych, že něco tak jednoduchého může chutnat tak skvěle.
Servírka mezitím nosí další a další mističky. Masové smažené taštičky a opečené brambory. Klobásky z mletého masa v mírně pálivé rajčatové omáčce. Kibbe alias masové koule z mletého jehněčího masa, pšenice a cibule.
Už bych si dala kávu a ukončila večerní pojídání, jenže hlavní chod teprve přijde. Grilované jehněčí, krevety a humr. Na konzumaci humra a podobně komplikovaných živočichů nejsem zrovna šikovná. Když se snažím přestřihnout krunýř humra kleštěmi, vyletí mi z ruky a bodne mě jakýmsi ostnem. Vida, nebezpečné zvíře i na talíři!
V arabské zemi nemůže na závěr chybět káva s kardamomem. Do kalíšku ji z naleštěné arabské konvičky nalévá krásná Filipínka. Po tak opulentní večeři je prakticky nemožné jít hned spát, a tak procházím zahradou hotelu mezi palmami a bazény k písečné pláži. Na chvíli se natáhnu na lehátko u moře a poslouchám šumění vln. Měsíc září a jeho tvar mi připomene, že jsem v Orientu. Dorůstá v horizontální poloze, vypadá jinak než u nás, trochu jako houpačka. Jako by šel taky spát.
