Medal Plaza už se pomalu vylidňovala. Hrály se hymny Švédska, Norska i Ruska a hlavně po té ruské, o kterou se postaral domácí skeletonista Alexandr Treťjakov, odešly nejpočetnější davy.
Věrní čeští fanoušci ale zůstali a nejen oni. Mohli tak přivítat snowboardcrossařku Evu Samkovou s obrácenou bundou se zlatou podšívkou nahoře, plandajícími kšandami, bez čepice, s rozpuštěnými vlasy. A také bez knírku s českými barvami, se kterým oslňovala při závodě.
Nejprve bronz pro Francouzku Trespeuchovou a stříbro pro Kanaďanku Maltaisovou. Eva už netrpělivě přešlapuje a roztomile se usmívá. A pak to přichází.
"Zlatá medaile pro Českou republiku a Evu Samkovou!" Zlatou "placku" už česká závodnice má, ještě květiny a pak zvednutá pravá ruka nad hlavu. Eva zdraví všechny přítomné diváky a těší se na hymnu.
Tu si s chutí zazpívá a je očividně dojatá. "Těžko se popisují pocity," svěřuje se po ceremoniálu. "Vždyť každý ví, jak tenká hranice je mezi úspěchem a propadákem. Stačí málo a z prvního místa jste na dvacáté pozici."
"Nikdy jsem o tom nesnila, přebírat zlatou olympijskou medaili," usmívá se ještě Eva. "Je to opravdu zvláštní pocit, těžko se to popisuje. Ceremoniál byl nádherný a teď ještě oslava."
