Jaké byly první momenty v cíli?
Asi mi to došlo, až když jsme čekali na vyhlášení. Je to hustý, že jsem mezi těmi pár lidmi, co vyhráli olympiádu... Nechápu. Hrozně jsme si to přáli, ale je tam hrozně faktorů, které to můžou ovlivnit. Vyšlo to.
Vyskytla se nějaká krize?
Hrozná. V semifinále jsem úplně přeletěla doskok. Myslela jsem, že nevyjedu, pak jsem to oddrncla na těch boulích. Ve finále jsem chtěla co nejvíc ujet, abych si mohla přibrzdit před předposlední klopkou a měla jsem už klid. Finálová jízda byla nejjistější.
Taky jste se na posledním skoku otočila a zkontrolovala soupeřky za zády.
Radši jsem se otočila, abych si když tak mohla přibrzdit. V plným bych to zbytečně přeletěla. Takhle jsem to měla v klidu.
Na startu jste do televizní kamery cvakala zuby. To byli vlci, co máte na helmě?
Byli. Já moc drsná nejsem, tak si na to aspoň musím trochu hrát.
VIDEO: Den s Evou Samkovou těsně před odletem do Soči |
Jaký byl vůbec váš zlatý den?
Zvláštní. V klidu. I večer jsem v klidu usnula, trochu jsem se převalovala. Trenéři i fyzio furt házeli fóry. Po kvaldě bylo super, že jsem ji vyhrála. Věděli jsme, jaké jsou tam chyby a co změnit. Bylo to jako svěťák.
Ale den před závodem údajně došlo i na slzy.
Když od sebe člověk hodně očekává, je to pak větší zklamání, tak jsem si včera několikrát pobrečela na tajňáka. Vybrečela jsem se a už to bylo v pohodě. Když člověk není se sebou spokojenej, je to nejhorší. Samozřejmě, trať nebyla úplně ideální, ale člověk tam padá sám a má pocit, že za to může.
Trenér Marek Jelínek říkal, že naposledy vás viděl plakat před pěti lety.
No jo, on právě neví...
Umíte si představit pondělní ráno? Vzbudíte se jako olympijská vítězka.
Já se těším, až se probudím a budu se klukům smát, že mají ještě závod! A já budu mít pohodičku. Na to jsem se těšila celou dobu, co jsme tady byli.
Podívejte se, jak Evě Samkové fandili ve Zlíně:
