Hlava české katolické církve požehnala sportovcům i všem dalším účastníkům her při slavnostním otevření Českého domu. "Něco člověk vídával v televizi či kdysi dávno ve filmových týdenících. Osobně jsem tu velmi spokojen a překvapen," říká o své první olympiádě.
Jaké dojmy v Soči zažíváte?
Zvláštní konfrontací je, že jsme napůl v subtropech, a přesto na zimní olympiádě. Připomíná mi to spíše olympiádu jarní. Ale moderní technika to zvládá.
Co vše vás v dějišti her čeká?
Včera jsme byli na zahájení, dnes mám za sebou požehnání Českému domu a předání medaile patrona Ruska šéfovi Českého olympijského výboru, aby svatý Michael pomohl našim sportovcům. V neděli bude bohoslužba, pak půjdeme na stadion na rychlobruslení a večer se vracíme zpátky.
Myslíte, že při závodě Martiny Sáblíkové uvidíte českou medaili?
Přeji jí, aby zvítězila.
Zahajovací ceremoniál her se vám zamlouval?
Zcela jistě nám některé proslovy připomněly známá hlášení moskevského rozhlasu; taková ta patetická slavnostnost, která vyrůstá z pravoslavné liturgie, je, jak vidíme, v Rusku stále doma.
Trochu "doma" jste na olympiádě díky dějinám her i vy, že?
Nejsem tady tak úplně náhodou. V roce 1896, kdy se konala první novodobá olympiáda, byl spoluzakladatelem kromě barona Coubertina i dominikánský kněz Henri Didon. Heslo her Citius altius fortius (Rychleji, výše, silněji) je heslem koleje, kterou vedl. On jako první zaváděl v polovině 19. století sport - tedy tělocvik - do francouzských škol.
Pane kardinále, jaké jsou vlastně vaše nejsilnější zážitky spojené se sportem?
Pro mě jako pro kluka to byli Kanaďané, kterým dělal hrajícího kouče páter Bauer – kněz, profesor teologické fakulty a též aktivní hokejista. To bylo skutečně období šíleného fanouškování. Dá se říci, že celá rodina vyjma malé sestřičky byla vzhůru a všichni se mnou museli Kanaďanům držet palce.
