"Pozor!" slyším někde za sebou, ale už nestíhám reagovat. Ve chvíli, kdy vjedu na bruslích na velké kluziště a tahám z kapsy mobil, abych si areál vyfotil, mě někdo (snad) nechtěně trefuje velkým gumovým míčem. To bylo tedy uvítání!
Různě velkých balonů najdete v Ledovém ráji, jedné z hlavních atrakcí Olympijského parku na Letné, spoustu. Děti si je posílají po zemi nebo je kopou před sebou, starší si s nimi házejí. Mají znázorňovat bóje na zamrzlém "moři" velkém kluzišti.
Kdo na ně vjede, toho hned upoutají vtipné vzkazy rozvěšené na mantinelech či sloupcích. Třeba: "Inlajnisto, nazuj řetězy!" Nebo: "Výuka Jardy Jágra dnes odpadá!" A trochu cyničtější: "Na rozseklé hlavy si noste vlastní šití!" Snad nic takového nebude potřeba.
Včera sice Olympijský park při svém prvním provozním dni přilákal hromadu návštěvníků, ale tlačenice a karamboly na bruslařských drahách byly naprostou výjimkou.
A to i přesto, že na bruslích se po parku pohybovalo snad víc lidí než pěšky. Organizátoři se proto o zaledované cestičky starají: každou chvíli odstraňovala nabruslený poprašek rolba.
CURLING. Hodně veselo je v Olympijském parku v místě pro curling.
BALONY, KAM SE PODÍVÁŠ. Velké kluziště v Olympijském parku je plné gumových míčů.
Ale park zdaleka nepatří jen bruslařům. "Přihraj! Tam ne, kam to dáváš," ozývá se z jednoho ze dvou hokejových hřišť. Ta už od rána obsadili malí hokejisté ze základních škol po celé republice, které uspěly v soutěži Moje olympiáda. Dětí je v areálu spousta, ale zase ne tolik, aby si nezasportovali i ostatní.
Pořadatelé sice varovali, že třeba na curlingové hřiště se bez včasné rezervace nedostanete, ale když budete mít štěstí, povede se vám to. Tak jako v pátek mně. "Můžu si to vyzkoušet?" ptám se jednoho z pořadatelů. "Jasně, zrovna máme chvíli volno, pojďte," uslyším.
Očistím si boty kartáčem a instruktor mi podává zvláštní pantofli s hladkou podrážkou. "Jste pravák? Tak si ji nazujte na levou nohu," radí.
Zařadím se do fronty a snažím se od lidí přede mnou okoukat, jak se správně odrazit ze startovního bloku a vypustit kámen.
Moc se mi to nedaří: při prvním pokusu končí můj skluz daleko před červenou čárou, u které se má žulový kámen správně vypouštět z ruky.
Napodruhé už je to lepší, kámen klouže a zastaví se kousek od cílového kruhu. Z malé tribunky, na které se mezitím zformovala početná skupina přihlížejících, se ozve potlesk. Skoro jako na olympiádě - mám chuť divákům začít mávat.
Vedle ve snowparku mezitím vystřídali dětskou výuku snowboardisté a na trati plné skoků předvádějí jeden trik za druhým. Zato lyžařů tu moc není, ty najdete spíš na běžkařském oválu, kde jich krouží desítky. Většina z nich neodolá a vystojí si i frontu na biatlonovou střelnici.
V olympijském ráji na Letné si svou zábavu najde zkrátka každý.
