Osmadvacetiletý obránce ze Zimbabwe přestoupil do Sparty loni v létě ze Zaglebie Lubin. Rychle se prodral do základní sestavy a stal se důležitým členem kádru - vždyť v dosavadních šestnácti ligových zápasech nechyběl na hřišti ani minutu.
"Sparta je největší klub, ve kterém jsem během kariéry hrál. A taky funguje nejvíc profesionálně," popisoval Costa, jenž je zrovna s týmem na soustředění ve španělském Jerezu. "Kvalita české a polské ligy je víceméně stejná. Rozdíl je v tom, že v Polsku se hraje víc agresivně a bojovněji. Zato v Gambrinus lize je to víc o technice a taktice."
Začlenit se do kádru mu pomohla i jeho přátelská a vstřícná povaha. A taky učenlivá - plynně mluví francouzsky, anglicky, polsky... A teď k tomu chce přidat i češtinu.
Když ve čtvrtek na tréninku jeho tým prohrál, měl za trest deset vteřin poslouchat pokyny protihráče Maria Holka: "Výskok, kotoul, břicho!" Příkazy následovaly v rychlém sledu, ale Costa jim bez problémů rozuměl.
ProfilNhamoinesu Costa Obránce ze Zimbabwe, který od roku 2007 působil v Polsku. O rok později přestoupil k Krakowa do Zaglebie Lubin. V létě 2013 zamířil do Sparty. |
"Snažím se kamarádit se všemi z týmu, ale s některými kluky se samozřejmě bavím víc. Třeba s Timym Konatém, mým africkým bráchou. Hodně se bavím taky s Ondrou Švejdíkem a Kamilem Vackem, kteří umějí dobře anglicky," popisoval Costa.
A co ta čeština?
Na to, že je v Česku jen půl roku, překvapivě dobrá. Jaký rozdíl proti útočníkovi Léonardovi Kweukemu, který se česky nenaučil ani za tři roky ve Spartě...
"Lidi mi občas říkají, že můžu mluvit anglicky a pak se hodně diví, když spustím česky," usmál se Costa. "Rozumím hodně, víš? Víc rozumím, než mluvím. Na tom ještě musím zapracovat. Hodně času poslouchám, jak kluci mluví. Potom se domýšlím, co to je za slovo."
Jako první se našprtal výrazy, které nutně potřeboval k fotbalu: "Pravá, levá, záda... A pak jsem se učil i ostatní slova. Víš, čeština je celkem těžký jazyk."
