Už úvodní pasáž. Hráči po špičkách přicupitají do sálu, na sobě přiléhavá černá trička a legíny. Baletky! Krásný kontrast k jejich pověsti nejagresivnějšího mužstva ligy. I Petr Iljič Čajkovskij by zíral, jak ladně zahráli basketbaloví metráčkové jeho Labutí jezero.
Střih. Od vážné hudby v nevážném provedení k ještě víc praštěné stěžejní fázi vystoupení. Hráči šup do barevných triček, svéráz Bosák v pozadí máchá rukama jako diskžokej Arnoštek z "muzikálu totalitního věku" Kouř, z repráků zní nakažlivé Je to fajn, fajn, fajn... Dav kolem týmu v extázi vříská.
"Tenhle film, ročník 1990, je trochu úchylárna. Bláznovství. Já ho moc neznal, napadlo to kluky. Zalíbilo se mi to. I mému Marečkovi. Když jsem doma trénoval, tancoval taky," líčil kapitán Jakub Houška, guru klubové zábavy. Zábavy, která není samoúčelná. Baví hráče i fandy a tvoří mezi nimi neobyčejné pouto, které žádná krize nerozpojila.
Po show děkovačka jako po zápase, i na vítězné kotouly došlo. Ale estráda nekončí! Válečníci natočili jako pozvánku na ples roztančený klip na chytlavou píseň Happy; najednou zní z repráků, košíkáři se na parketách potrhle vlní, vtahují lidi k sobě a pak už trsá celý sál. Houška si sundá triko, do půl těla skotačí, vysvléká i ostatní parťáky.
Pařba v Las Děčín! Nespoutaně divočí celá Střelnice; saka ani podpatky nepřekážejí. Atmosféra je elektrizující jako po vítězné trefě v poslední vteřině. A pak dohra v šatně, kde se rozvrkočení hráči převlékají zpátky do gala.
"Tak jsme první, no a cóó, no a cóó," halekají a poskakují. "Tohle si musíme zazpívat po čtvrtfinále, frajeři!" zazní. "Po semifinále!" říká další. "Po finále!" šponuje to třetí.
Hráči v kolečku spojí ruce a křičí svá hesla. "Srdcem Válečník". A taky "Má to smysl“. Což je motto Houškova webu koubasket.cz, na němž založil i dobročinný e-shop.
Právě to je další stránka Válečníků. Pomáhají druhým i nad rámec (taky záslužných) klubových akcí; sami od sebe, nezištně, od srdce. A jakkoli to zní pateticky, tohle všechno z nich dělá víc než jen sportovní tým. V jistém smyslu i rodinu, byť občas správně trhlou (jako v sobotu).
BK Děčín? Je to fajn, fajn, fajn!
