Téměř polovina žen dotázaných Výzkumným ústavem Maison ve Varšavě dává při výchově přednost rovnocennému přístupu k dítěti, s respektem k jeho potřebám.
České "sportovní" matky ale vyjadřují častěji přesvědčení, že děti potřebují disciplínu. "Přesto výpovědi vrcholových sportovců ukazují, že v jejich případě se pozitivně uplatnila spíše mírnější a demokraticky pojatá výchova," doplňuje data z výzkumu psycholožka Markéta Šauerová, která na téma vedla rozhovory s vybranými českými olympioniky a paralympioniky.
"Při motivaci ke sportu je velice důležitým faktorem respektování zájmů dítěte. Jak z mezinárodního průzkumu, tak i z výpovědí českých olympioniků, je zřejmé, že podpora svobodné volby dítěte je pro dosažení sportovního úspěchu velmi podstatná. Z průzkumu vyplynulo, že téměř 80 % matek respektovalo výběr dítěte, dalším důvodem výběru dané sportovní disciplíny byla jeho atraktivita," říká psycholožka z VŠTVS Palestra. V České republice dosáhl přitom faktor atraktivity sportu až 25 %, zatímco v Polsku a Maďarsku dosáhl tento důvod jen 7 % a 4 %.
Tlak vede pouze ke stresu
Šauerová by matky olympioniků a sportovců vůbec hodnotila spíše jako nedominantní typy žen, které na děti nevyvíjely tlak na dosažení úspěchu.
"Tlak rodičů na úspěch v řadě případů vede ke stresu dítěte. Dítě cítí zodpovědnost vůči požadavkům rodičů, což často vede k útlumu při podávání dobrého výkonu. Dostává se do začarovaného kruhu – čím nižší podává výkon, tím více ambiciózní rodiče tlak stupňují. Bohužel jsem se nejednou setkala s nepochopením ze strany rodičů. Na doporučení ke změně sportu a snížení nároků na dítě reagovali rodiče tak, že ono se to zlomí, že z nich to také rodiče vytloukli, a také dál sportovali… Dnes se ale tito rodiče sportu nevěnují a nesplněné ambice z vlastního neúspěchu přenášejí na svou ratolest. Ani toto dítě ale u daného sportu nezůstane, a pokud nebude mít pozitivní vztah ke sportu, pokud nebude cítit podporu od rodičů, pravděpodobně ani nebude stát na stupních vítězů," varuje rodiče psycholožka.
Podle ní je také mnohem důležitější vypěstovat v dítěti radost z pohybu, která mu zůstane až do dospělosti a usnadní mu prevenci obezity a dalších civilizačních onemocnění. Matky úspěšných sportovců podporovaly dítě i ve sportu, kterým jim nebyl zcela blízký, a dokázaly se radovat z jakéhokoliv úspěchu. Příkladem může být Eva Sáblíková, která se sama v dětství věnovala lyžování. O rychlobruslení se tu nic nevědělo, přesto děti ve sportu podporovala. A rozhodně na ně netlačila: " Marťa byla vždy velký dříč, ba naopak trénovala víc, než měla," vzpomíná matka několikanásobné české olympijské vítězky.
Rodiče by měli ubrat
O tom, že mnoho rodičů zastává opačný názor, se ale může přesvědčit každý návštěvník dětských fotbalových (a určitě i jiných) turnajů. Nad mírou emocionality i vulgarity některých rodičů zůstává rozum stát. Dítěti tím ale k lepšímu výkonu nepomohou.
17. ledna 2014 |
"Stres se může projevit psychosomaticky, jako bolesti hlavy, nevolnost, bolesti kloubů, svalů, které nemají žádný fyziologický podklad. To ve svém důsledku znemožňuje dítěti docházet na trénink. Bohužel tlak na výkon dítěte v jakékoliv oblasti může končit i tragicky. Příklon k drogám, anorexie, útěk z domova, sebepoškozování," vyjmenovává psycholožka jen některé z možných problémů, které mohou vygradovat až v pokusu o sebevraždu.
Maximální podpora
Jak dopadl výzkum:Výzkumný ústav Maison ve Varšavě provedl pro společnost Procter & Gamble dotazníkové šetření mezi matkami sportujících a nesportujících dětí v Česku, Polsku a Maďarsku. Matky sportujících dětí jsou podle výsledků optimističtější, spokojenější se svým vzhledem, úrovní dosaženého vzdělání (bez ohledu na jeho výši) a s prací, kterou vykonávají. Počet spokojených matek sportujících dětí se pohyboval nad 94 % respondentek. Sportovní matky také dokážou podle výsledků mnohem lépe organizovat chod rodiny a domácnosti a lépe využívají svůj volný čas (kterého podle průzkumu mají méně než matky nesportujících dětí). |
Vraťme se ale zpět k těm matkám, které jsou spokojené a své děti ve sportu podporují. "Podle vrcholových sportovců jim maminky dokázaly spolu s dalšími členy rodiny poskytnout maximální podporu, včetně finanční. Přitom se ukazuje, že rodiny vrcholových sportovců patří spíše mezi rodiny s průměrnou či mírně nadprůměrnou ekonomickou situací," popisuje Markéta Šauerová.
Takovou zkušenost má i Eva Sáblíková, jejíž obě děti se věnují rychlobruslení: "Fandila jsem jim. Jenže ten sport stál strašné peníze. Tak jsem přes internet oslovovala různé firmy s prosbou o podporu, ale většinou mi odpověděly, že tenhle sport není lukrativní a nemá perspektivu. Lítala jsem po Žďáru ode dveří ke dveřím a prosila. Občas to bylo ponižující. Naštěstí byli tací, mezi mými účetnickými zákazníky, kteří finančně přispěli. Já sama měla otevřené úvěry a bylo hodně těžké je splácet. Jsem ráda, že je za námi období, kdy jsem chodila v jedněch džínách a jedné mikině, a když děti odjely ven, jedly se doma topinky," svěřila se Radce Červinkové v knize Martina Sáblíková - Sama proti času. Jakmile se dostavily první úspěchy, Martina pomohla matce dluhy splatit.
Pro Evu Sáblíkovou její role pečovatelky o sportující dceru nekončí, je připravena se pro sport obětovat i nadále. Třeba kdyby se Martina v budoucnu zamilovala a založila rodinu. "Bruslařky se vracejí po mateřské zpátky a ona ví, že já jako babička budu fungovat klidně na sto procent. Když bude chtít brát mimčo s sebou, není problém. Pojedu s ní a budu hlídat. Já jsem ochotna se kvůli roli babičky na plný úvazek vzdát práce. Udělám to ráda. A ona to ví," svěřila se.
