OBRAZEM: Prototyp F-16 vzlétl 20. ledna 1974. Ale jenom omylem

  • 91
Letos v lednu uběhlo 40 let od startu jednoho z nerozšířenějších bojových letadel posledních několika desítek let. Oč by let neplánovanější, o to byla další kariéra letounu F-16 Fighting Falcon úspěšnější.

Dne 20. ledna 1974 probíhaly na Edwardsově letecké základně (Edwards AFB) vysokorychlostní pojížděcí zkoušky prototypu nového bojového stroje YF-16 firmy General Dynamics. Zkušebnímu pilotovi, kterým byl Phil Oestricher, se to však trochu vymklo z ruky.

Pojížděcí zkoušky

Dle předpisů se pojížděcí zkoušky dělí na nízko a vysokorychlostní. Hranicí je rychlost 70 uzlů, tedy 130 km/h.

Nízkorychlostní pojížděcí zkoušky (low-speed taxi tests) slouží k ověření chování letounu a podvozku při pojíždění, zatáčení, zrychlení, brzdění, apod.

Vysokorychlostní pojížděcí zkoušky (high-speed taxi tests) jsou druhou fází pozemních zkoušek a ověřují chování letounu při nejkritičtějších režimech letu, tj. startu a přistání. Zkoušky jsou velice náročné, protože se letadlo pohybuje kolem minimální rychlosti a špatně se ovládá.

Při těchto rychlostech ho už nadlehčuje vztlak (špatně brzdí, malá trakce), ale aerodynamické síly na řídících plochách jsou ještě malé. Zkouškami se především ověřují parametry přerušeného startu a přistání (bod rozhodnutí, mezní rychlosti, apod.). Při zkouškách obvykle dochází k nadzdvihnutí příďového kola.

Na vině byla v té době nová a neobvykle citlivá řídící páka typu joystick s elektronickým řízením umístěná na pravém panelu vedle pilota. A k tomu ještě bylo chybně nainstalováno ovládání průřezu výstupní trysky motoru.

Při vysoké rychlosti se YF-16 po nadzvednutí přídě podélně rozkmital a obrousil si výškovku o runway. A poté co se začal stáčet do strany a hrozilo, že skončí tragicky v písku vedle dráhy, když předtím ještě zavadil o zem raketou umístěnou na konci křídla, rozhodl se pilot zvednout letoun do vzduchu.

Tím zachránil nejen první prototyp, ale možná i sebe a nakonec celý program vývoje letounu. Po okruhu kolem letiště nevzrušeně přistál. Lehce poškozený YF-16 byl rychle opraven a 2. února tak mohl proběhnout už oficiálně naplánovaný první let v trvání 90 minut.

Druhý prototyp byl zalétán 9. května 1974. Asi o měsíc později vzlétl konkurenční Northrop YF-17. Tyto stroje, které se jako jediné dva dostaly do stadia prototypu, se účastnily soutěže o nový lehký stíhací letoun s vysokou manévrovatelností (LWF - Light Weight Fighter). Program LWF byl vypsán na základě zkušeností z bojů nad Vietnamem, kde se utkávaly těžké Phantomy s lehkými obratnými MiGy. Soutěž vyhrála firma General Dynamics a první bojovou verzi F-16A začala sériově vyrábět v roce 1978.

F-16 je relativně malý a lehký jednomotorový letoun určený pro boj se vzdušnými, pozemními i námořními cíli dle použité výzbroje. Jeho charakteristikou je vysoká obratnost, ve své době si držel primát nejobratnějšího bojového letounu.

F-16 je prvním sériově vyráběným letadlem s počítačovým systémem řízení s elektroimpulzním přenosem signálů na servopohony ovládacích ploch (pro tento systém nepřímého řízení letadla se používá anglické označení fly-by-wire).

Další zajímavé informace o těchto letadlech, včetně velmi stručné historie, si můžete přečíst pod fotografiemi v galerii.

Stroje F-16 dokážou i tankovat ve vzduchu: