Americký velvyslanec v Rusku Michael McFaul. | foto: Profimedia.cz

Americký diplomat hvězdou Twitteru. Z Moskvy píše o politice i soukromí

  • 30
Velvyslanec Spojených států v Rusku Michael McFaul více než rok bojuje s nevraživostí tamních politiků prostřednictvím sociálních sítí. V zemi, kde jsou jiné mediální kanály pod kontrolou vlády, to ani jinak nejde. Na internetu však může naplno projevit své názory a získává si tím stále více příznivců mezi obyčejnými Rusy.

Co udělá americký velvyslanec, když chce dostat na veřejnost zprávu v zemi, která z Američanů ráda dělá ty zlé a se "Zápaďáky" nemá příliš trpělivost? Zasedne k počítači, přihlásí se na sociální sítě a komunikuje přímo s obyčejnými lidmi. Tak to alespoň od svého nástupu na post amerického velvyslance v Moskvě dělá Michael McFaul.

Jeho přijetí v lednu roku 2012 nebylo příliš přívětivé. Protiamerické nálady byl v té době na vzestupu a státní televize dirigovaná Kremlem si na nového velvyslance brousila zuby. Kritiky se dočkal za to, že se veřejně setkal s aktivisty, kteří bojují za dodržování lidských práv. Média ho dokonce obvinila, že aktivisty řídí a připravuje tichou revoluci

"McFaul není žádným expertem na Rusko, jeho doménou je výhradně podpora demokracie," řekl v prvním kanálu státní televize analytik Michail Leonťjev. Upozornil, že McFaul dříve pracoval v Národním demokratickém institutu pro mezinárodní záležitosti, který je "blízký špionážním službám". Diplomat je podle Leonťjeva znám svými styky "s takzvaným demokratickým hnutím" v Rusku z počátku 90. let minulého století (více o obvinění zde).

Na Twitter po radě s Clintonovou

V ten moment si McFaul uvědomil, že komunikace skrze tradiční kanály, které stále ovlivňují názory nadpoloviční většiny Rusů, mu úspěch nepřinese. Vzpomněl si proto na radu tehdejší ministryně zahraničí USA Hillary Clintonové. "Radila mi to, když mě před lety do Moskvy poslala. Jejím sdělením bylo, že diplomacie není jen o setkávání se s protistranou z ministerstva zahraničí," vysvětlil McFaul, autor několika knih o Rusku a bývalý profesor Stanfordovy univerzity v Kalifornii, pro server washingtonpost.com.

Čeští politici na Twitteru

Sociální sítě nejsou cizí ani českým politikům jejich oficiální účty na Twitteru však mnohdy bojují o přízeň s parodickými verzemi. Například účet předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga @schwarzenberg_k sleduje necelých 16 tisíc lidí, zatímco parodického "falešného knížete" @schwarzenbergk 29 tisíc. Oficiální účet prezidenta Miloše Zamana @MZemanOficiálni zase sleduje necelých 2 800 lidí, některé z jeho početných parodických dvojníků třeba i 1 500 (více o spuštění oficiálního účtu Miloše Zemana na Twitteru čtěte zde). Oficiální účty na Twitter má také většina velkých politických stran (jejich seznam najdete zde)

Na hlásání názorů skrze sociální sítě není nic nového, a to ani v politické sféře. Většina předních politiků z celého světa má účty na Twitteru nebo Facebooku a s větším či menším úspěchem je používají pro komunikaci se svými příznivci i odpůrci. McFaul však k internetové prezentaci přistupuje jinak. Záleží mu na každém jednotlivé příznivci, pravidelně odpovídá na jejich otázky a čas od času dokonce pro své příznivce uspořádá i soutěž o ceny.

Navíc neodděluje profesní život od toho soukromého a vedle sebe se tak mnohdy sejdou příspěvky o situaci v Sýrii a vtipné fotografie, které amerického velvyslance zachycují při rodinné návštěvě zábavního parku (na jeho účet na Twitteru se můžete podívat zde).

Podobná situace nastala i o letošních novoročních oslavách, kdy se spolu s manželkou vypravil na jedno z představení slavného Bolšoj baletu. Tam také pořídil několik fotografií a umístil je na svůj profil na Facebooku a pochválil úroveň ruské kultury. Před rokem a půl pak sdílel fotografii celé své rodiny z Rudého náměstí. Fotografie slavila velký úspěch a ocenily jí tisíce lidí.

McFaul jako vzor pro ostatní diplomaty

McFaul se stačil na sociálních sítích proslavit jen několik měsíců po svém příjezdu do Ruska. Dokazuje to i výroční zpráva Centra nových médií a sociálních sítí jedné z ekonomických vysokých škol v Moskvě. Tato zpráva uvádí, že McFaul povýšil "digitální diplomacii na zcela jinou úroveň, než ostatní diplomaté". Podle analytika Sama Greena se McFaul dokonce protlačil mezi deset nejuznávanějších bloggerů v Rusku podle počtu citací a pravidelných čtenářů.

Pochvalu za příkladné používání sociálních sítí si vysloužil i od americké vlády. Jako vzor ostatním diplomatů ho dává magazín amerického ministerstva zahraničí State. V rubrice "Tak se to má dělat" se pak McFaul objeví také v magazínu Foreign Service Journal.

Sluší se však připomenout, že americké ministerstvo zahraničí dobré práci svých diplomatů na sociálních sítí ochotně pomáhá. Zahraniční diplomaté totiž mají výjimku z jinak přísných pravidel pro státní úředníky. Ti totiž musí jakékoli veřejně publikované názory na politická témata nejprve konzultovat s nadřízenými a až následně je publikovat na sociálních sítích.

Kritika režimu i úsměvné momenty

Vděčný za tuto výjimku je pochopitelné i McFaul. "Je to přeci můj hlas. Když mě dostane do problémů, budou to jen moje problémy," myslí si. A do nich se mohl lehce dostat před pár měsíci, kdy na Twitteru kritizoval probíhající proces s lídrem ruské opozice Alexejem Navalným. Podle něj se jednalo o vykonstruovaný politický proces (více o procesu s Navalným a jeho osvobození čtěte zde).

Otevřenost na sociálních sítích s sebou občas přináší i úsměvné momenty. V prosinci si například McFaul při hraní basketbalu zlomil malíček. Samozřejmě se o tom neopomněl zmínit na Twitteru. Když se pak 11. prosince sešel s premiérem Dmitrijem Medveděvem, ruský politik se ho optal, jak se daří jeho ruce. McFaul začal okamžitě vysvětlovat, jak ke zranění přišel. Medveděv ho však zastavil a prohlásil: "Ano, ano, vím o tom všechno, četl jsem to na internetu."

Miloš Zeman oznamuje novinářům, že začíná tweetovat:

25. července 2013


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video