Ale vedle toho užívání jistě máte pro jarní sezonu nějaké cíle.
Vzhledem k tomu, že jsme s Duklou po podzimu čtvrtí, mě strašně láká vybojovat třetí místo a podívat se do pohárové Evropy. A rád bych si ještě vyzkoušel nějaké zahraniční angažmá, protože v jedenatřiceti mám na takový přestup nejvyšší čas.
A co titul krále střelců? Teplický Mahmutovič s deseti góly kvůli zranění ze hry vypadl, vy máte na kontě osm branek a před vámi jsou s devíti zásahy jen sparťan Hušbauer a Litsingi z Teplic.
Král ligových střelců, to mě pochopitelně láká. Asi taky poslední šance, stejně jako to zahraniční angažmá. A právě ty góly by mi do toho zahraničí mohly pomoct. Kdo nakonec bude nejlepší, to je teď těžké odhadnout. Ale pozor, čekám, že na jaře o sobě dá hodně vědět zatím sedmigólový sparťan Lafata.
Vzpomenete si ještě na váš první ligový zápas a první ligový gól?
Jistě. Na jaře 2002 jsem za Opavu odehrál skoro celé jaro a většinou v základní sestavě. Poprvé jsem nastoupil na Slovácku, tenkrát to ještě byl Synot. A ten první gól jsem dal doma v Opavě na podzim 2003 žižkovské Viktorce.
Byl to tehdy až váš sedmnáctý prvoligový zápas. Proč tak dlouhá doba, než jste se poprvé trefil?
Měl jsem hodně šancí a nedával je. Vzpomínám si, jak jsem se asi po deseti zápasech hrnul doma s Drnovicemi k penaltě, ale nedal jsem ani tu. Opavští spoluhráči mi tenkrát dali co proto, nejvíc Honza Baránek. Naštěstí jsme ten zápas vyhráli. A ta dlouhá doba do prvního gólu byla samozřejmě daná i tím, že jsme v tom roce sestoupili a rok jsme hráli druhou ligu.
V roce 2010 jste nesměl hrát. Můžete to připomenout?
Moc se mi nechce. Šlo o to, že můj tehdejší manažer mě obvinil, že jsem za jeho zády přestoupil z norského Odd Grenlandu do bratislavské Petržalky. I když to nebyla pravda, on se obrátil na fotbalovou asociaci a ta mi zakázala hrát. Nakonec mi činnost uvolnila odvolací komise a v lednu 2011 jsem mohl jít do Slavie. Hodně mi v tom všem pomohl bývalý místopředseda asociace pan Kubíček. Celá ta kauza pořád ještě není uzavřená, ale hlavní je, že se můžu soustředit jen na fotbal.
Jak na působení ve Slavii vzpomínáte?
Byla to pro mě obrovská výzva dokázat, že i po roce bez fotbalu ne to mám. Za to jaro 2011 jsem dal sedm gólů a stal se společně s Karolem Kiselem nejlepším střelcem mužstva. V dalším ročníku jsem dal o branku míň, ale i tak jsem byl ve Slavii zase nejlepší. Ale v létě 2012 jsem v klubu skončil. Prý mě nechtěl nový trenér Rada.
Zbyněk PospěchNarozen: 20. října 1982 |
Takže jste před půldruhým rokem nabídku Dukly jistě uvítal.
Samozřejmě, protože mě nikdo nechtěl. Nejdřív jsem musel zapracovat na kondici, protože když jsem se ve Slavii dozvěděl, že se se mnou už nepočítá, otrávilo mě to a v trénincích jsem dost polevil. Takže v Dukle jsem začínal na lavičce. Ale zamakal jsem na sobě a od sedmého kola hraju nepřetržitě v základu. Svoje současné angažmá vidím tak, že Dukla pomohla mě a já zase jí.
A zase jste se v minulém soutěžním ročníku stal nejlepším střelcem týmu a úspěšně jste si na Julisce vedl i loni na podzim. Co se za touto bilancí vedle vašich střeleckých schopností skrývá?
Je to velká zásluha trenéra Kozla, který mi na hřišti našel optimální roli. Jako útočník mám minimum defenzivních úkolů, mužstvo na mě dře, zatím to vychází a já se to těmi góly snažím klukům vracet. Ten styl mi prostě vyhovuje.
Nejvíc jste to spoluhráčům vrátil loni v červencovém domácím zápase s Olomoucí, v němž jste při výhře 4:0 dal všechny góly.
Já tohle fakt nepřeceňuju. Samozřejmě, že něco člověk umět musí, ale je to taky o výjimečné souhře okolností a i o štěstí. Tohle všechno klaplo, ale pak jsem se v pěti dalších zápasech netrefil ani jednou, než jsem dal dva góly Brnu.
Připomeňte si čtyřgólové představení
Existuje pro vás nějaký nejneoblíbenější obránce?
Takhle to nemám, on není oblíbený žádný, to si nevyberete. Ale docela vzpomínám na souboje s Tomášem Řepkou, hrál jsem na něj rád. S ním šlo o souboje z očí do očí, je fakt, že uměl rozdat, ale na druhou stranu i přijmout. Nesnáším totiž beky, kteří po vzájemných kontaktech padají, válejí se po zemi a brečí. Tohle Řepka nikdy nedělal a vždycky jste u něj věděli, na čem jste.
Jakou zkušenost v soubojích se zadáky máte vzhledem k rozhodčím? Pískají fauly spíš útočníkům, nebo obráncům? Právě vy jste si donedávna hodně pomáhal útočnými fauly.
Jako útočník chodím do soubojů pořád naplno, ale při mých zkušenostech už nechodím do těch, které jsou na první pohled prohrané a končí faulem. A na sudím přitom záleží vždycky. Ale není to tak, že se rozhodčí pravidelně přiklánějí na tu či onu stranu. Záleží hodně na tom, jestli hrajete doma nebo venku, na fanoušcích, kteří na rozhodčí dokáží vyvinout tlak a tak podobně.
Tipnul byste si, kdo tentokrát vyhraje ligu?
V tohle ročníku válí ve všech směrech Sparta a vůbec nepochybuju o tom, že titul vybojuje právě ona. Trenér Lavička udělal na Letné obrovský kus práce, a že je to vynikající kouč, to jsem poznal už před lety v mistrovské sezoně v Liberci. Ostatní mužstva budou hrát o dvě zbývající pohárová místa a do tohoto souboje počítám i čtvrtou Duklu. Hned první jarní kolo hodně napoví, i když o klíčové utkání jara ještě nepůjde. Hrajeme doma se třetími Teplicemi, které na nás mají jen bod. Na druhou stranu zůstávám při zemi, protože se může stát, že první dva zápasy s Teplicemi a na Slavii prohrajeme, a hned je situace jiná.
Nemrzí vás, že jste si ligu nikdy nezahrál za Spartu, do níž jste v létě 2005 přestoupil ze Slovácka, ale letenský klub vás nakonec poslal na hostování do Liberce?
Ze začátku mě to štvalo, protože jsem do Sparty šel s obrovskou euforií a měl jsem z toho zamotanou hlavu. Byl jsem ambiciózní a nejspíš až moc sebevědomý. A když jsem se dozvěděl, že jdu hostovat do Liberce, rozházel jsem si to s jeho fanoušky, když jsem do novin prohlásil, že chci ve Spartě zůstat. Jenže Sparta tenkrát udělala z Liberce útočníka Libora Doška a protože Severočeši trvali na hráčské náhradě, poslala tam Sparta mě. Ale všechno zlé pro něco dobré, liberecké fanoušky jsem si časem usmířil, dařilo se mi a nakonec z toho byl titul. V létě 2006 mi hostování skončilo, zpátky ve Spartě jsem byl na letní přípravu, ale ta mi moc nevyšla, tak jsem se do Liberce vrátil na přestup. Dneska už mě to nemrzí, tím spíš, když si vzpomenu na ten liberecký titul.
