Ariel Šaron: Ostřílený vojevůdce, jenž Palestincům nakonec nabídl mír

  • 5
Pro jedny byl hrdina, pro druhé zloduch. Byť značně kontroverzní, Ariel Šaron bezesporu patřil mezi nejvýraznější izraelské politiky. Svým působením v armádě a později v politice silně ovlivnil to, jak se formoval izraelský stát.

Ariel Šaron se narodil jako Ariel Scheinermann 27. února 1928 v kibucu Kfar Malal v Palestině, kam jeho rodiče utekli před pogromy v Sovětském svazu. Mladý Arik se brzy přidal k tajné vojenské organizaci Hagana, zárodku budoucí izraelské armády.

Zemřel Ariel Šaron

Legendární premiér Izraele byl osm let v kómatu.

Po vzniku Izraele v roce 1948 rychle postupoval armádní hierarchií. Zúčastnil se všech arabsko-izraelských válek, ve kterých si vydobyl hodnost generála. Díky jeho vítězstvím v Šestidenní a Jomkipurské válce ho tisk překřtil na "krále Izraele" a "božího lva".

Obklopen aureolou geniálního stratéga vstoupil do politiky a v roce 1973 stál u zrodu pravicové strany Likud. Ve funkci ministra obrany si však vysloužil i nové, nelichotivé přízvisko "Řezník z Bejrútu". Kvůli nepřímé odpovědnosti za masakr v libanonských uprchlických táborech Sabra a Šatíla v roce 1982 musel rezignovat.

Snahy o mír s muslimy popuzovaly i jeho vlastní stranu

Nenáviděn Palestinci, ale populární v izraelské pravici pak vystřídal několik dalších ministerských postů. V roce 1999 se stal šéfem Likudu. Coby šéf opozice v roce 2000 podnikl kontroverzní návštěvu Chrámové hory, jejíž součástí je mešita al-Aksá, která je považována za jedno z nejsvatějších míst islámu. Právě po této návštěvě dlouhodobé palestinské protesty gradovaly a vypukla takzvaná druhá intifáda (povstání).

Ohlasy vůdců

Premiér Netanjahu vyjádřil lítost, vůdce Palestinců v dobrém vzpomínat nebude.

V roce 2001 se stal po úspěchu ve volbách premiérem. Dlouholetý nepřítel Arabů byl nakonec ve funkci překvapivou nadějí mírového procesu. Během druhé intifády zahájil jednání s palestinským vedením a nařídil zboření židovských osad v pásmu Gazy a stažení izraelských vojsk z oblasti.

Proti jeho mírovým snahám se však zvedla v jeho vlastní straně vlna kritiky. Šaron proto v roce 2005 z Likudu založil novou stranu Kadima (Vpřed).

V prosinci 2005 prodělal lehkou mrtvici. V nemocnici podstoupil řadu vyšetření, během nichž lékaři přišli na srdeční potíže vyžadující operaci. Zákrok naplánovali na pátý leden následujícího roku a premiérovi nařídili, aby do té doby zůstal v klidu, pokud možno na lůžku.

Do úřadu i přes zákaz. Premiéra zabila přílišná pracovitost

Jenže Šaron neposlechl. Hned, jak ho pustili, se vrátil k práci, a to se mu o necelé tři týdny později stalo osudným. Den před tím, než měl jít na zákrok, dostal těžkou mrtvici. Lékařům se sice podařilo během dvou dlouhých operací zastavit krvácení do mozku, ale kómatu nezabránili a Šaron zůstal na přístrojích.

Mimochodem, mrtvici dostal tři měsíce před parlamentními volbami v roce 2006, které jeho nová strana vyhrála. Objevily se tehdy zvěsti, že podlehl kabalistické kletbě Pulsa diNura, kterou na něj kvůli zboření osad v Gaze a stažení izraelských vojáků seslali konzervativní rabíni.

Za mozkovou příhodu však spíše mohla jeho obezita, vysoký krevní tlak a vysoká úroveň cholesterolu. Šaron byl vyhlášený jedlík a v jeho limuzíně nesměla chybět vodka, kaviár a luxusní doutníky. Snahy lékařů a přátel přimět ho ke střídmějšímu zdravotnímu stylu byly marné.

Ariel Sharon byl po mrtvici prohlášen za trvale neschopného zastávat post předsedy vlády a úřadujícím předsedou vlády se stal dosavadní vicepremiér Ehud Olmert. Noviny tehdy otiskly fotografie z mimořádného zasedání kabinetu s prázdným Šaronovým křeslem.

Po téměř pěti letech v kómatu ho lékaři v listopadu 2010 převezli z lékařského zařízení Tel Hašomer u Tel Avivu na jeho farmu v Negevské poušti. Je zde pohřbena jeho druhá žena Lilly a Šaron si sem vždy přál odejít na odpočinek.

Mnohokrát ho operovali, objevily se i náznaky, že by se mohl probrat. Jenže Šaronův stav se jen horšil. Jeden z nejvýraznějších izraelských politiků se už nikdy neprobudil.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Nejlepší videa na Revue