Přečtěte si ukázky, které popisují dění po mistrovském titulu z jara 2010, ale také neúspěšnou kvalifikaci o Ligu mistrů a špatný start v lize. Řepka v těchto pasážích mluví o tehdejších spoluhráčích i generálním sportovním manažerovi Chovancovi.
Řepka v jiné části knihy přiznal, že před dvěma lety vědomě poškodil Spartu, o které mluvil jako o klubu svého srdce. V dresu Českých Budějovic totiž schválně zařídil penaltu pro Liberec - ten pak udržel náskok před letenským mužstvem a získal titul.
Po titulu na jaře 2010 o vztahu k vedení
Byl jsem tehdy kapitán českýho mistra, takže ve svý vysněný a pravý roli. Udělat titul, když na nás hlavně Jablonec a Ostrava zlé dotíraly a rozhodovalo se až v posledním kole, nebylo jednoduchý, na uplynulý sezóně jsem proto mohl vidět, abych si vypůjčil slova že známýho filmu, jen samá pozitiva. Ale co ty sociální jistoty?
Tomáš Řepka ze Sparty slaví s pohárem pro českého mistra. Letenští fotbalisté vyhráli ligu na jaře 2010. Řepka coby kapitán převzal pohár jako první.
Ty už jsem necítil. Naopak jsem si dobře uvědomoval, že moje pozice slábne. Přece jen už mi bylo šestatřicet a půl a každým rokem mi to taky dávali patřičně najevo. Ale jen interně, navenek naopak samá chvála, slova o tom, jak na mně staví, a vytváření dojmu, jak výsadní postavení na Spartě mám. Já jsem si ale připouštěl, že sezóna následující po titulu muže bejt klidně moje poslední v rudým dresu.
Tahle předtucha mě nakonec bohužel nezklamala stejně jako tušení, že ve vedení Sparty vlastně čekají na nějakou moji hrubku na hřišti. Už to, že jsem byl častým hostem nahoře v kanceláři, nevěstilo nic dobrýho.
Neuhýbám!Už před časem jsem řek, že se můžete těšit na pokračování mý první knihy Rebel, který bude ještě odvážnější. A sliby se maj plnit. Takže si uvařte silný kafe a račte vstoupit. Váš Tomáš Řepka |
Když jsem si pak čet články o tom, jak jsem na Spartě chráněnej a privilegovanej hráč, prej někdy až příliš, jak nade mnou pan Křetínský drží ochrannou ruku a jak se milujeme, musel jsem se tomu jen hořce usmívat.
Na náladě mi nepřidala ani pseudoaféra s mojí opicí U ševce Matouše, v hospodě na Hradčanech, den po prohře se Žilinou 0:2 v předkole Ligy mistrů. Každej fotbalista vám rád potvrdí, že po takovým zápase se moc dobře neusíná. Druhej den jsem vypadal jako zombie a víc než těch pár malejch piv bych ani nedal.
Úplně stejná kravina je to, že bych tam vyváděl nějaký výtržnosti. Normálně jsem odjel domů tehdy to bylo nedaleko, bydlel jsem ještě s Renatou a dětmi ve Ville Biance v Bubenči. Jenže: vedení vyrobilo kauzu na základe důkazů typu jedna paní povídala a musel jsem na kobereček, kde se mnou probíhalo kárný řízení jak za komunistů. Personální ředitel Jakub Otava, ještě o něm bude párkrát řeč, a další lůzři tohohle klubu si užívali roli popravčích a moje pravdivý vylíčení je ve skutečnosti vůbec nezajímalo. Tehdy jsem si možná poprvý v duchu říkal, jestli to mám zapotřebí a co tam vůbec dělám.
Předkolo Ligy mistrů s Žilinou o Sionkovi a Matějovském
Na Spartě navíc tehdy vládla velká nervozita, protože jsme se nedostali do Champions League. To, že jsme přes Žilinu nepřešli, mě bude mrzet do konce života. Tenhle klub je na účast v Lize mistrů nastavenej a tentokrát to bylo hodně blízko, stejně jako v roce 2009, kdy jsme měli postup přes Panathinaikos na dosah ruky (ani tehdy jsem nemoh hrát odvetu kvůli svalovýmu zranění). Je pravda, že do Žiliny se kvůli kartám jelo beze mě, Brabce a Matějovského, Žilinu koučoval výbornej trenér Pavel Hapal a měla to po prvním zápase dobře rozjetý.
Přesto jsme věřili, ale už si to nedala vzít. Ono se to vůbec nějak divné složilo s téma kartama, zavařili jsme si i proti Poznani, kde dostali červenou Sionko a Matejovský. Jenže tihle uhlazení, uvědomělí kejvači to nikdy nedostávali sežrat tak jako já, ačkoli uznávám, že já byl recidivista, proto se mnou vedení nemělo takovou trpělivost jako s nima. A všechno se muselo odehrát exemplárně.
Předkolo Ligy mistrů s Žilinou o trenéru Jozefu Chovancovi
Takže se začalo řešit, kdo za to může a v takový atmosféře dřív nebo pozdějc začnou padat hlavy. Taky se z tribun začalo ozejvat Chovanec ven! Za mnou fanoušci stáli stejně jako dřív a navenek to vypadalo, že to samý platí i o klubu. Dostal jsem novou roční smlouvu a Pepa Chovanec o mně mluvil jako o klíčovým hráči.
V týhle souvislosti bych chtěl říct, že jsem si ho dlouho vážil, ale důležitej je ten minulej čas. Pak udělal pro mě tak nepochopitelný věci, kdy pořád opakoval, jak na mě staví, jak na mě spolejhá, jak mě chrání.
PROTI ŽILINĚ. Tomáš Řepka v akci.
A ten samej člověk mi dál sekeru a to dokonce dvakrát: v roce 2001, když jsem musel odejít z národáku, protože za zpackanou baráž s Belgií o postup na mistrovství světa 2002 se musel národu předhodit obětní beránek (a Pepa to bejt evidentně nechtěl, ačkoli se musel pakovat taky), a deset let poté, když jsem šel ze Sparty. S odstupem času se tomu ani nedivím, Pepa je prostě taková povaha, která bude poslušně zpívat písničku toho, kdo ho živí, aby byl jeho chlebodárce patřičně spokojenej.
Ligová prohra v Budějovicích o náhradnících
Pak přišel ten plivanec na Volešáka v zápase proti Slovácku taky o něm píšu v prvním Rebelovi. Když o tom s odstupem přemejšlím, nechápu, proč jsem si občas sám nabíhal na vidle a dával klubovýmu managementu trumfy do ruky. Já byl ale nervózní, protože jsem cítil, že ztrácím jeho podporu. A dokonce mi někdy připadalo, že mi tolik nefanděj ani lidí, protože už mě v jistým ohledu možná taky začínali mít plný zuby, vždyť ty moje opakovaný excesy fakt nebyly žádnej šlágr.
Navíc věk nezastavíš a už jsem to pomalu přestával bejt já, ten bijec v rudým dresu s kapitánskou páskou. A snad i proto jsem dělal tyhle strašně hloupý věci. Za ten plivanec jsem dostal třízápasovej distanc a do konce roku jsem v domácích soutěžích nemoh bejt kapitánem, což je typická ukázka oblíbenýho sportu naší disciplinárky: svlíkání pásky z mý ruky. Aspoň že jsme Slovácko nakonec porazili 2:1.
Takže jsem za ten plivanec-blikanec nehrál v Českých Budějovicích, kde jsme to projeli 0:1. Tady ale musím dodat, že jsem nechyběl jen já, ale i několik dalších. Ve sparťanským dresu byste toho dne v základu marně hledali i Blažka, Pamiče, Sionka, Matějovského, Wilfrieda a Kadlece.
Pepa je šetřil před zápasem kvalifikace Ligy mistrů proti Poznani a dal šanci uplakánkům, co si v kabině pořád stěžovali, že nedostávaj šanci, ačkoli na to maj. Jenže to dopadlo tak, že si zase sedli a plakali.
