Na led se dostal vlastně jen díky zranění Raphaela Diaze, jenž utrpěl otřes mozku. Předtím dlouhé tři týdny marně čekal na šanci, která by za normálních okolností nejspíš nepřišla.
Co se stane v okamžiku, až se Diaz uzdraví? "Nevím, nad tím nechci přemýšlet. Já se chci soustředit jenom sám na sebe. Doufám, že budu předvádět dobré výkony, abych se udržel v sestavě," říká Kaberle, jenž má smlouvu ještě na další sezonu.
Jestli však v Montrealu zůstane, to je zatím velká neznámá. Příští rok se totiž v NHL snižuje platový strop a Kaberle v něm zabírá příliš velký krajíc. Ačkoli je druhým nejlépe placeným bekem v týmu (bere 4,2 milionu dolarů ročně), plní roli sedmého až osmého v pořadí.
"Samozřejmě z toho nejsem nadšený. Neměl jsem radost, že jsem chodil jenom trénovat a do zápasů se nedostal. Člověk v takových chvílích musí zavřít pusu a nedělat zklamanýho, ale jenom makat a čekat na svoji šanci," vykládá Kaberle, který podobnou situaci zažil už v Torontu.
Tehdy ještě patřil v NHL k ceněným obráncům a díky klauzuli ve smlouvě si mohl vybrat, do kterého týmu ho mohou vytrejdovat. Zvolil si Boston, kde zpočátku dostával velký prostor. Ten se nakonec smrsknul na minimum a následovala výměna do Caroliny a posléze do Montrealu.
Sešup však pokračuje i v něm. "Já se cítím výborně," tvrdí Kaberle, jenž má nyní možná poslední příležitost, jak dokázat, že výkonnostně pořád stačí na nejlepší ligu na světě. Od zranění Diaze nastoupil ve třech zápasech a průměrně odehrál jen něco přes třináct minut.
Spokojený tak může být jen z týmového hlediska. Montreal po loňském propadáku zabral a momentálně vládne Východní konferenci. To by před sezonou čekal málokdo. "A to je už skoro polovina sezony, tak doufám, že se na špici udržíme až do konce," přeje si Kaberle.
