Putování "žasnoucího" Davida Vávry v dalším pokračování cyklu Šumné stopy věnovaném Maxu Czeikemu nezačíná ve Slovinsku, ale v Novém Jičíně, kde se v roce 1879 narodil v rodině tkalce.
Ještě na konci 18. století se někteří členové rodiny podepisovali Čajka.
Možná i proto se mladý architekt cítil tak dobře i v Mariboru, slovansko-germánské rysy jsou pro toto malebné město typické stejně jako pro Nový Jičín. Spolupracoval zde s architektem Fritzem Friedrigerem, s nímž později vytvořil i firmu Friedriger und Czeike.
Vedle tvorby a osudu Maxe Czeikeho se však další pokračování dokumentárního cyklu (ČT2 ve středu 27. února v 21:25 ) věnuje i dalším "českým stopám", třeba slavné cukrárně českého rodáka Ilicha, která zde funguje dodnes. A také prezentaci současných českých umělců, již se podíleli třeba na výzdobě zdejšího kostela.
Od vil až ke škole
Czeike měl velké štěstí v tom, že se v roce 1928 stal starostou Mariboru vzdělaný doktor Alojzij Juvan, který měl i výrazné sociální cítění a prosadil řadu veřejných projektů. Czeike tak navrhoval v Mariboru nejen krásné vily, včetně rodinného sídla právě doktora Juvana, ale také velmi moderní nájemné bytové domy a dokonce i dělnickou kolonii.
K jeho velmi významnému počinu patří stavba mohutného školského komplexu v Mežicích, který byl postaven za pouhý rok nákladem téměř tří milionů dinárů. Vznikl totiž za vydatné finanční podpory zdejších bohatých rudných dolů.
Bohaté dekorativní fasády se sgrafitovými výjevy horníků jasně odkazují na zdejší poklady, olovo, zinek a wulfenit.
Navzdory tradicionalistickému dekorativnímu plášti tu pracoval architekt Max Czeike s moderním racionálním prostorovým rozvrhem a progresivními technologiemi. Kromě tělocvičny, moderní kuchyně, jídelny, školní zahrady či bytů pro vyučující byla škola doplněna ještě dvěma praktickými stavbami, a to dřevníkem a kurníkem.
Osud Maxe Czeikeho však završil smutný konec: v roce 1945 byl pětašedesátiletý architekt odvlečen partyzány, nenašlo se ani jeho tělo. Ač jeho jméno znělo německy, do konce svého života zůstal československým občanem. A nikdy si nezadal s německými okupanty Mariboru.
Max Czeike
|