RECENZE: Dostali bin Ládina. Dobrá práce. Na Oscara však asi nestačí

Film 30 minut po půlnoci k nám dorazil s čerstvou cenou amerických autorů za původní scénář roku. A také s pověstí díla, jež "kazí obraz Států".

Režisérka Kathryn Bigelowová už si vyslechla nařčení, že přehání, ba že si vymýšlí scény mučení zajatců, z nichž chtějí vyšetřovatelé po 11. září dostat informace o vůdci teroristické sítě al-Káida Usámovi bin Ládinovi.

Mimochodem mučení, které v záběru z Obamova televizního projevu sám americký prezident odmítá a hrdinům filmu tak nepřímo bere poslední šanci, jak mohou něco zjistit. Či spíše předposlední. Protože ještě je tu Jessica Chastainová coby mladá zarputilá agentka, která se nevzdává.

Jako kluk

Bez ohledu na politické vášně, které vyvolává, je 30 minut po půlnoci jen film; nic míň a nic víc, byť přináší rekonstrukci skutečného případu kříženého s profesním románem, což je žánr, který režisérka umí. Ostatně vyhrála Oscara už s válečným dramatem pyrotechniků v Iráku Smrt čeká všude a stejnou metodu volí znovu: věcný střízlivý tón profesionálů tváří v tvář neznámé, nekonečné, až reportážně snímané nejistotě.

30 minut po půlnoci

70 %

USA, režie Kathryn Bigelowová, 157 minut

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 70 %

IMDb: 7.4

Tady může být útočníkem každý stařec, chlapec, žebrák. Režisérka zjevně doma nevyšívá záclonky, v armádním zákulisí se vyžívá jako kluk, počínaje názvem filmu Zero Dark Thirty – tak označují vojáci čas poplašných akcí mezi nocí a ránem – a konče brilancí detailů závěrečného výsadku.

Ječet umí

Jenže mu předcházejí dvě hodiny detektivky sledující stopu krok za krokem. Detektivky napínavé, leč dlouhé, od pouze zvukové, o to však účinnější připomínky útoku na Ameriku přes další atentáty až k hodině H.

Trýznivě autentické čekání nevadí, spíše ruší okamžiky, kdy se z přísně řemeslné špionážní kuchyně přechází k osobnějším emocím či přepjatým projevům. Což platí i pro tvrdou sílu navenek křehké agentky: Chastainová umí ječet jako celé Babovřesky dohromady, ale za to se Oscary nedávají.

A stejně je to s celým filmem. Po všech stránkách odvádí dobrou, důkladnou, poučenou práci. Ale práci, již Bigelowová již jednou předvedla: soustředěněji, překvapivěji, poprvé. Napodruhé už na Oscara, zvlášť vedle čistšího žánrového bratra Arga, asi nepostačí.