Název filmu si režisér půjčil od zobrazení Panny Marie s tělem ukřižovaného syna na klíně. Ostatně i hrdina zažívá Kristovy roky; jenže sám, bez rodiny, bez víry, bez citu.
Z Kim Ki-dukova filmu Pieta |
Živí se jako nelítostný vymahač dluhů způsobem, jenž slabší nátury vyžene z kina do pěti minut: ubožáky neschopné platit lichvářské úroky zmrzačí, aby získal peníze z jejich pojistek. Drsnost, bezohlednost, věcnost jsou mu profesí, nic jiného nemá, na ničem nelpí. I jeho byt připomíná brloh plný krvavých odřezků, zanedbaný stejně jako okolní čtvrť krachujících dílniček, ustupující dravému tlaku mrakodrapů.
Má na svědomí desítky rodinných tragédií, leč svědomí nezná.
A v té surové krajině beznaděje mu jednou zkříží cestu žena tvrdící, že je jeho matka. Přijímá jeho urážky, nedůvěru, zraňování plné hnusu; a její zarytá nezdolnost proráží přece jen skulinku polidštění, milosrdenství, vykoupení. Byť je všechno možná jinak.
8. září 2012 |
Kim Ki-duk staví Pietu jako bravurní brutální detektivku, jež si drží tajemství až do finále, jako nápaditou variaci na tarantinovské výpravy za pomstou, ale také jako příliš okatou politickou moralitu s kazatelskými výrony o roli peněz. Chladnou konstrukci zkrátka překombinoval, nicméně filmařsky zůstává na výši a nejsilnějších účinků nedosahuje šokem, nýbrž zvláštní domáckou něhou, kdy syn říká matce: Musím ještě do práce. Nepotřebuješ někoho zabít?
Hodnocení: 65 %
