Na chodbách, kde nechybí jen okna, ale občas i zábradlí, je hrozná zima. U jednoho z bytů se jen na chvíli otevřou dveře. Když nájemnice vidí, že za úřednicemi jsou i novináři, hned zase zabouchne.
O patro níž jsou obyvatelky bytu o něco vstřícnější. "Proč jste si nepřišla vyřídit dávky?" ptá se vedoucí oddělení sociální práce Martina Kynclová mladé nájemnice Gabriely, která mezi dlužníky patří.
"Nemohla jsem. Mám nemocné děti," vysvětluje mladá žena. A slibuje, že hned jak dostane příspěvky od státu, aspoň dva nájmy zaplatí.
Starší žena v bytě ochotně předkládá další důvod, proč si Gabriela nemohla sociální dávky vyřídit. "Měla starou občanku, tak jí to nedali. Ale teď už bude mít novou, tak si všechno vyřídí," zdůvodňuje žena, proč má Gabriela měsíční zpoždění v zaplacení nájemného.
Nic to ale nevypovídá o důvodech, proč Gabriela za byt dluží už skoro čtvrt milionu korun. Nájem totiž neplatí skoro tři roky. Město proto podalo k soudu žalobu na vyklizení bytu a jakmile dostane povolení, může Gabrielu i s dětmi vystěhovat na ulici.
V bytě lezou švábi, jinde visí rampouchy
Chanovské byty obcházejí úřednice magistrátu pravidelně (o kontrolách zde). Kontrolují nájemní smlouvy, zjišťují, jestli děti chodí do školy nebo jestli v bytech není víc lidí, než kolik se jich přihlásilo.
To byl nedávno případ jedné rodiny v Bloku 7, na kterou si stěžovali i ostatní obyvatelé z okolí. V malém dvoupokojovém bytě bydlelo kvůli návštěvě příbuzných z Maďarska asi patnáct lidí. Nyní už je tam zase jen přihlášená rodina, ale zatímco příbuzných už se zbavila, švábi v bytě zůstali.
"Já za to nemůžu, já to neudělal," dušuje se muž, když ho Martina Kynclová na lezoucí hmyz upozorňuje. Úřednice se v malém bytě musejí proplétat i mezi mokrými věcmi, které schnou na šňůrách pod stropem. Není divu, že je na zdech plíseň.
O několik pater níž zase visí rampouchy, protože shora kape voda a v bytě nejsou ani okna, ani dveře. Zato je tam neuvěřitelný nepořádek - od rozbité pohovky přes roztrhané kusy oblečení až po umělohmotný vánoční stromeček.
I Chanov má svou "dobrou adresu"
Chanov však nejsou jen otřesné a rozbité paneláky. Blok 8 je krásný už zvenku. Chodba uvnitř je čerstvě vytřená a na schodišti je teplo, protože radiátory tu hřejí i na chodbách. Bydlení v tomto bloku si nájemníci váží.
"Sem se lidi dostali za odměnu. Dům je opravený díky dotaci ministerstva pro místní rozvoj, které mělo nějaké podmínky ohledně nájemníků. Další podmínky jsme si dali my," říká další úřednice mosteckého magistrátu Monika Levá.
"Já jsem tady spokojený. Ve srovnání s tím, kde jsem bydlel předtím, je to o mnoho lepší," pochvaluje si v přízemí důchodce Gejza Dubec.
Mladá Lucie o dvě patra výš se sice stydí, nechce se fotit ani prozradit své příjmení. Ale na vonící, uklizený a krásně vymalovaný byt může být pyšná. Právě proto, jak o byt pečuje, je ostatně tady.
"Ona se stará pořád stejně. Jako to má tady, měla to i v Bloku 13. Právě proto, že se tam o byt starala, dostala za odměnu tenhle. Je větší, jsou tu udělané podlahy, topení," přibližuje Levá.
Kdo si bydlení nevážil, ten už odešel, tvrdí místní muž
Zatímco do jiných paneláků v Chanově může přijít kdokoliv a kdykoliv, protože tam nejsou ani vchodové dveře, do Bloku 8 se každý nedostane. Nájemníci musí sami návštěvě otevřít. Ale nepouštějí dovnitř každého, protože si dobře uvědomují závist okolí.
"Já bych ale přál i ostatním, aby se postupně opravily také další baráky v Chanově. Myslím, že lidé tady už se změnili. Už si bydlení víc váží. Kdo si ho nevážil, ten se odstěhoval. Problém s pořádkem měli spíš Romové, kteří se sem přistěhovali, hlavně ze Slovenska," vypravuje Koloman Kotlár.
Jeho nakažlivý optimismus ovšem člověka rychle přejde, když vyjde před dům a vidí před sebou další rozbitý panelák - Blok 10, který patří do stejné skupiny jako Blok 1. Zatímco v Bloku 8 úřednice kontrolují pořádek, do Bloku 10 jezdí častěji policisté. Zjišťují, jestli tam někdo vyrábí nebo prodává drogy. Oba bloky jsou přitom tváří dnešního Chanova.
