Vaše paní je těhotná. Kdy bude rodit?
Do dvou týdnů. Není ani tady na letišti, nebylo možné, aby přijela vzhledem k tomu, v jak pokročilém stavu je.
Byla za vámi v řeckém vězení?
Ne, nebyla. Domluvili jsme se tak, že cesta by pro ni nebyla dobrá. Hlavně by ale asi musela letět bez dcerky. Byli jsme však v kontaktu, hodně jsem s ní telefonoval.
Jak jste se dostával k telefonu? To bylo přes advokáta nebo ambasádu?
Ne. Úplně nevím, nakolik je v řeckých věznicích standardem telefon, ale zde bylo několik automatů na čipovou kartu a byla možnost si čipovou kartu objednat.
Čerpal jste z vlastních zdrojů, nebo vám peníze posílala rodina?
Zpočátku z vlastních prostředků, ale pak během návštěv nám peníze dali lidé z rodin. To byl i nejpohodlnější způsob, jak to doručit. Ale nevěděli jsme, kdy to všechno bude mít konec a snažili jsme se tedy být maximálně úsporní.
Ta úspornost se týkala čeho? Šlo o nákupy jídla, plateb za právníky nebo za co jste ve vězení kromě telefonování utrácel?
O platbách, které se týkají vedení procesu, nevím. To všechno řešila rodina a brzy to jistě probereme. My jsme měli jen částky na přilepšenou nebo na pořízení té telekarty.
Bezesporu vám situaci ulehčovala skutečnost, že jste byli ve vězení dva. Byli jste pořád spolu?
Byli jsme spolu na cele, ale i pro uchování soukromí jsme si museli udržovat nějaký zdravý odstup. Martin byl ale ten jediný člověk, kterému jsem ve vězení mohl věřit. Všechny klíčové věci jsme řešili spolu, jakékoli problémy jsme konzultovali. Měli jsme také palandy kousek od sebe, ale nechodili jsme pořád spolu po místnosti a po dvoře, to bychom se zbláznili. Pro mě osobně byl ale Martin obrovsky důležitý, bez něj by to bylo mnohonásobně horší.
Co jste ve vězení dělal po celé ty dny?
Chodil jsem po dvoře, se spoluvězni jsme si vyprávěli, vzpomínali. Psal jsem dopisy a těch jsem napsal opravdu velké množství, kreslil jsem si obrázky a četl knihy. V místní knihovně byla i nějaká anglická literatura, takže jsem si sem tam něco půjčil. Knížky a časopisy jsme ale dostali i z ambasády, něco přivezli tátové. Šlo o to úmyslně si vytvářet program v době, kdy jsme nechodili pro jídlo, neprali si oblečení a neudržovali se.
Je řecké vězení snesitelné? Chovali se k vám strážní slušně?
Tohle vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyl v žádném jiném vězení, si netroufám hodnotit a nemohu odpovědět. Upřímně řečeno, já se pro jistotu k podmínkám, které jsme měli, nebudu vyjadřovat. Nechceme působit, jako že si nějak stěžujeme. Opravdu nemám potřebu někoho dráždit tím, že bych sděloval nějaké subjektivní dojmy. Prostě jsme byli v řeckém vězení, které má nějaká svá pravidla, chovali se k nám korektně, měli jsme tam dostatek jídla, měli jsme možnost komunikace s rodinou, v čemž nám vycházeli vstříc.
Kolikrát za vámi přijeli tátové?
Dvakrát. A řekl bych, že to docela stačilo. Šlo o to, že jsme nechtěli nějak zatěžovat rodiny a snažili se chovat soběstačně.
Budete dál pokračovat v práci na hře, kvůli níž jste do Řecka přiletěl?
Vůbec nevím, v jakém stavu to celé je. Když jsme odjížděli, tak konkrétně grafika byla poměrně uzavřená. Nevím… Ale určitě budu dál v Bohemia Interactive, dál vyvíjím hry, protože mě to prostě baví a je to moje práce a celkem mi to asi občas i jde. Ale co konkrétně budu dělat, to se ukáže až příští týden. Teď o tomhle opravdu nevím nic.
