Víc by se k ní hodila helikoptéra. A rovnou dvojná, která Sudovou v závodech akrobatických lyžařek proslavila. Na ranveji na ni však čekal nablýskaný rudý letoun.
Když dorazila na letiště, čekala ji přednáška. A Šonka s ledovým klidem začal: "Hele, může se stát, že tam nahoře omdlím. Kdybych neodpovídal do vysílačky, tak se to stalo, jo?" vylekal ji. "K tomu jsem dostala instrukce, jak se vytahuje padák," vyprávěla Sudová. "Ten úvod byl asi daleko horší než samotné létání."
Jenže Šonka pokračoval: "Při záporném přetížení se ti do hlavy dostane tolik krve, že uvidíš červeně, rudě, oči ti polezou z důlků, přetížení je až 7G. Při kladném zase budeš reagovat tak, jako že omdlíváš, vidíš černobíle, ztratíš periferní vidění, zužuje se ti pohled. Já pak třeba vidím jenom jeden přístroj na palubní desce."
"A kam budu zvracet?" ptala se pilota. Vždyť měla právě po obědě. "To člověk v letadle nedělá, a když, tak ne všude kolem, ale do výstřihu," radil jí.
"Jenže pak mě přikurtovali k sedačce a tam bylo takových pásů, že se tričko nedalo vůbec odlepit. Kam to jako budu házet? nedala jsem se. Nakonec jsem všechno udržela a jsem ráda, že jsem nakonec nemusela sedačku čistit."
Pak Sudové nasadili slušivou kuklu, na uši obří modrá sluchátka, kryt kokpitu se zavřel. CVAK! Pilot přidal plyn, stroj začal poskakovat po trávě, Sudová se usmívala.
Jenže pak letecký akrobat spustil svoje umění, se kterým zápolil v adrenalinové show pod křídly rudého býka: salto, druhé, looping, pak stáhl přívod paliva a letoun šel do volného pádu. Lyžařce létala hlava ze strany na stranu, popruhy se jí chvíli zařezávaly do ramen, pak ji zase přetížení přimáčklo do sedačky.
Pod nimi zelená políčka, na druhé straně modré nekonečno. Sudová na chvíli dostala důvěru a podržela sama knipl. "Děsně citlivé," říkala pak. "Bála jsem se, že když ho ohnu, už se nevrátím do původní polohy."
"S Nikolou se mi letělo nádherně, a když řídila, měl jsem to bez práce," chválilo akrobatické eso leteckou novicku. "A jelikož je trénovaná, skáče salta na lyžích, tak se ve vzduchu skvěle orientovala, byl to pro ni dobrý trénink."
S nohama už pevně na zemi si mohla Sudová oddechnout: "Skvělý zážitek. Ale hlavu v oblacích nemám."
