Operní pěvkyně Andrea Kalivodová

Operní pěvkyně Andrea Kalivodová | foto: Lenka Hatašová

Bylo to ošklivé, přiznala boj s nádorovým onemocněním Kalivodová

  • 1
Smích od ucha k uchu a věčný optimismus. Až do letošního léta pro Andreu Kalivodovou samozřejmost. Když se od lékařů dozvěděla, že má nádor, propadla beznaději. "Bylo to ošklivé," přiznává poprvé boj s nemocí zpěvačka, jež před pár dny oslavila pětatřicáté narozeniny.

Jaké byly oslavy vašich pětatřicátin?
Musím říct, že tyto narozeniny jsem slavila ve zcela jiném duchu než ty předešlé. Dnes už o tom mohu mluvit zcela svobodně a s úlevou, jelikož mám vše za sebou. Tento rok jsem prodělala velmi nepříjemnou operaci a měla jsem velký strach, priority se mi srovnaly a já poznala, že zdraví je skutečně to nejdůležitější, co v životě máme. Jsem nesmírně šťastná, že jsem zase zdravý a veselý člověk plný optimismu.

Operní pěvkyně Andrea Kalivodová

Dovolte mi tedy osobnější otázku - co myslíte tou nepříjemnou operací?
Je to velmi citlivé téma… Táhlo se to vlastně od léta… Nezhoubný nádor a bylo to ošklivé. Takové prapodivné měsíce tlaku a strachu. Já navíc ani nehla brvou, nezbylo, než se zachovat jako profesionál. Jsem nesmírně šťastná a vysmátá, že jsem zdravá. Je to neuvěřitelný dar.

Tajila jste boj s nemocí i před svým okolím?
Ano. Jsem člověk, který je velkým bojovníkem, a i když mi někdy nebylo dobře, snažila jsem se o to, aby okolí nic nepoznalo. Operní pěvkyně má rozdávat radost a dobrou náladu s krásnou hudbou, o což se opravdu poctivě snažím, vždy jsem se snažila a snažit se budu i nadále. Jen je mi trochu líto, že moji nejbližší, ti, které miluji nejvíce, zažili před časem i moji jemnou nenáladu. Neuvěřitelně si vážím a cením jejich velké lásky, obětavosti a podpory, že byli v těžkých chvílích se mnou a všechno jsme to zvládli. Zainteresovaní dotyční samozřejmě moc dobře vědí, o kom hovořím.

Cítíte se nyní na pětatřicet?
Já? Umělci jsou stále děti, proto se cítím na dvacet! Opravdu to tak je, a když zpívám Carmen ve svém divadle, cítím se na osmnáct. Je to pro mě nesmírná radost a velmi chci i touto cestou poděkovat za překrásné dopisy a maily, které od svých diváků dostávám. Mám v plánu teď o Vánocích na všechny odpovědět, snad to dokážu.

Takže byste současný věk neměnila?
Rozhodně bych neměnila! Cítím se dobře, jsem šťastná a vděčná za vše dobré i zlé, co mě v mém životě a na mé cestě doteď potkalo. Miluji své blízké, svoji práci, naše překrásné Národní divadlo. Vážím si těch dobrých věcí, kterým se mohu věnovat a nesmírně oceňuji práci svých kolegů v divadle. Jsou to opravdu neuvěřitelně obětaví, pokorní lidé, kteří vytvářejí na jevišti zcela výjimečnou práci.

Operní pěvkyně prozradila, jak bude trávit Vánoce

Pár dní po oslavě narozenin jste zpívala na Žofíně. Jak se koncert vydařil?
Koncert na Žofíně k nedožitým sedmdesátým narozeninám Jana Nekoly (pořádal Koncerty hvězd na Žofíně - pozn. red.) byl úžasný a jsem šťastná, že byl navíc i v čase mých narozenin. Nebyla jsem tam sama, velmi ráda jsem se pozdravila s kolegy jako je například Eva Urbanová, Luděk Vele, Marina Vyskvorkina, Gabriela Demeterová a dalšími. Musím říci, že mě také potěšilo setkání s vzácnou dámou - Petrou Janů. 

V Talentu teď vyhrál mladý nadějný operní pěvec Jozef Pavlusík. Myslíte, že mezi vás zapadne?
Jsem ráda, že vyhrála pokora a krásný hlas. Tomuto talentu z celého srdce a s radostí gratuluji. Přeji mu, ať pracuje se skvělým pedagogem, který ho bude dobíjet pozitivní energií, bude k němu přistupovat trpělivě a s laskavostí a bude ho pečlivě korigovat. 

Jozef Pavlusík vyhrál třetí řadu soutěže Česko Slovensko má Talent (25. listopadu 2012).

Co se mu dá poradit na startu kariéry?
Hlavně mu nepřeji žádného kyselého afektovaného prófu, který by ho srážel a pouštěl na něj nějaký těžký dým. Ať si jen udrží radost z hudby a najde si skutečný tým, který pro něj bude nebojácně pracovat a vždy se postaví na jeho stranu. Nejsou totiž nikdy důležitá slova, ale skutky. Nesmí pak také nikdy ztratit svoji osobnost, svoje charisma a jedinečnost, měl by mít svoje pevné názory a za nimi si neochvějně stát, pak nikdy nezapadne, a to mu moc přeji.