Řeka je půl metru hluboká. Tedy pokud zrovna není období dešťů - v takovém případě hladina povážlivě stoupá a také proud, už tak dost dravý, ještě zrychluje.
Děti, které den co den míří do základní školy Kayu Gadang, jsou statečné. Přijdou k řece, zují boty, vyhrnou sarong a pouštějí se na cestu přes 25 metrů široký tok.
Baťůžky, v nichž jsou schované i školní uniformy, nesou nad hlavou v obavách, aby se jim svršky nezmáčely. "Každý den jen doufáme, že udržíme oblečení suché," říká Rika Aryantiová, žákyně šesté třídy.
Vypadá to jako každodenní povyražení, ale skutečnost je vlastně velmi smutná. Při zmíněném období dešťů, když se řeka rozvodní, se z jejího překročení stává dobrodružství, při němž jde o život. Sama Rika takhle ztratila už dva kamarády.
Řešením by byl samozřejmě most. Jenže ten až doteď nebyl na seznamu priorit místních úřadů. Peníze by na něj měly být během příštího roku. Po deseti letech by tak pro děti ze základní školy Kayu Gadang byla cesta za vzděláním pouze suchá, nikoliv místy mokrá.
