Srdcem jeho projektu se stalo velké náměstí Maidan dlouhé 500 a široké 160 metrů. Čtyříkrát tak velké jako Vogézské náměstí, jež se v té době budovalo v Paříži.
Náměstí bylo vyhrazené vojenským přehlídkám a veřejným popravám, hrálo se zde pólo a obyvatelé jej dodnes využívají k promenádě. Náměstí je orientováno severojižním směrem. Každou z jeho čtyř stran zdobí nějaká významná budova.
Velká královská mešita |
Na západě je to palác Ali Kvapu. Na jeho prostorném zastíněném balkonu přijímal král vyslance a kochal se spolu s nimi výhledem na Maidan.
Naproti paláci je soukromá králova mešita s kupolí okrové barvy, ale bez minaretů. Na severu pak monumentální brána bazaru symbolizuje moc kupců.
Na jižní straně je to velká mešita, říká se jí královská, přestože je ve skutečnosti veřejná a k páteční modlitbě se v ní shromažďují obyvatelé celého města. Příběh velké královské mešity přináší další díl francouzského dokumentárního cyklu Architektura (ČT2 v sobotu 3. listopadu v 11:35).
Čtyři minarety velké královské mešity a obrovská modrá kupole nenechávají nikoho na pochybách o jejím významu. Mešita je obrácena k Mekce a pyšní se skvostnou výzdobou s modrými mozaikami s květinovými motivy a dvěma 42 metrů vysokými minarety, odkud muezzín svolává věřící k modlitbě.
Uprostřed mešity je obdélníkové nádvoří s bazénem. Nádvoří má rozměry 47 × 60 metrů a je lemováno arkádami. Uprostřed každé ze čtyř stran se v obdélníkové fasádě otvírá velký portál zvaný iwan.
Mešita je obrácena k Mekce a pyšní se skvostnou výzdobou s modrými mozaikami s květinovými motivy.
Vysoká tyrkysová kupole korunuje velký sál vyhrazený modlitbám, kde káže mulla. Je to velký čtvercový sál o straně dlouhé 23 metrů. Vedle něj jsou dva menší modlitební sály, jeden pro ženy a druhý pro muže. Jejich klenby nesou sloupy.
Žádný prostor není uzavřený. Žádné dveře neoddělují dvory nebo velké sály. V celé mešitě se lidé pohybují zcela volně.
Věřící se modlí tváří ke zdi směrem k místu nazývanému kibla. Zeď jako stavební prvek ještě zvýrazňuje mihráb, prázdný výklenek za malými dveřmi, a dále schodiště umožňující imámovi kázat tváří v tvář davu, takzvaný minbar.
V pátek ráno, v den velké modlitby, přichází do mešity na 20 tisíc věřících, prázdné prostory se naplní lidmi, kteří jsou všichni obráceni stejným směrem.
Královskou mešitu v Isfahánu postavil v letech 1612 až 1637 architekt Ali Akbar Esfahani.
Vzadu odhaluje rub mešity svou stavební strukturu: cihly, jejichž barva připomíná poušť. Keramická mozaika tvoří plášť budovy. Je vyhrazena nejvznešenějším funkcím a umožňuje pochopit hierarchii jednotlivých prostor.
Pouze na střechy a sloupové sály byl použit kámen, který je v Persii málo využívaným materiálem. Kamenné kvádry sloupů drží pohromadě díky spojům z litého olova, aby tak tlumily případné otřesy způsobené zemětřesením, oblast je tektonicky neklidná.
Veškeré prostory mešity, ať už jde o stíněné výklenky madras, arkády velkého nádvoří nebo dva metry silné nosné zdi, definuje jednotná forma. Je to perský oblouk, jinak řešený běžný lomený oblouk, který se zásadně liší od gotického nebo románského oblouku. Stavební technika je prostá: postaví se dřevěná kostra, na níž se vztyčí klenba. Když je klenba hotová, kostra se odstraní.
Velká královská mešita je nejvyšším bodem města. Kupole kulminuje ve výšce 52 metrů, zatímco klenba je vysoká 38 metrů. Mezi oběma zbývá 14 metrů prázdného prostoru. Architektura stavby umožňuje osmnáctkrát znásobit ozvěnu a zesílit slova.
Architektura stavby umožňuje osmnáctkrát znásobit ozvěnu a zesílit slova.
Vysoké portály iwanů, hluboké arkády, prostor mezi klenbami kopule a centrální bazén, to vše směřuje k tomu, aby si zde věřící a návštěvníci mohli vychutnat stín, větřík a osvěžení. Mešita svými objemy a orientací znásobuje tepelné efekty a chrání před vedrem.
Všudypřítomný květinový dekor znázorňuje idealizovanou přírodu ráje. Mešita je zkamenělá zahrada postavená lidmi k obrazu ráje tak, jak ho vykresluje Korán. Jediným námětem mozaiky je proto zahrada s harmonickými barvami a propletenými rostlinami posetými květy.
Fasáda nese množství znaků, hlásá návštěvníkovi symboliku stavby, organickou jednotu architektury, výzdoby a textu.
