Skokan Felix Baumgartner
|
Dokázal jste zůstat klidný, nebo jste zažil chvíle, kdy jste myslel, že se zhroutíte?
Vůbec jsem nebyl klidný. Když letíte nadzvukovou rychlostí, jak byste mohl být v klidu? Ale nikdy jsem ani nepocítil nějaké zhroucení. Pořád jsem se musel vypořádávat s problémy. Věděl jsem, že se dostanu do kotrmelců. A věděl jsem, že to bude drsné. A pořád jsem musel na tom letu pracovat, využil jsem všech svých dovedností a zkušeností z volného pádu. Pak když se mi podařilo pád vyrovnat, už jsem se víckrát neroztočil. Byl jsem hodně nabuzený, protože jsem měl asi 50 sekund na to, abych zastavil své otáčení, letěl jsem nadzvukovou rychlostí a celý svět se díval. V takovém případě nemůžete být v klidu, cítíte každý nerv, ale já jsem na takové situace zvyklý a dokážu si v nich zachovat chladnou hlavu. Nejvíc mi bušilo srdce, když jsem opouštěl kapsli.
Jaké zážitky byly pro vás nejintenzivnější?
Není jich zas tak moc, ale vždycky mám slzy na krajíčku, když si vzpomenu, jak jsem seděl ve vrtulníku na cestě zpátky, protože ten obraz jsem si přehrával v hlavě už dopředu. Věděl jsem, že tohle prožiju, pokud bude naše mise úspěšná. Ten obrázek mi dával naději, protože jsem věděl, že ta helikoptéra letí do řídícího centra, kde mě čekají moji parťáci, rodiče a přítelkyně. Ten obraz jsem měl v mysli po tolik let, musel jsem se jím občas motivovat, když se věci vymykaly kontrole. A když jsem se konečně do té helikoptéry dostal, celého mě to nakonec přemohlo, takže na tenhle moment dodnes myslím rád. Ale naštěstí jenom inženýr Mike Todd mě viděl brečet.
14. října 2012 |
Jaký je to pocit být najednou hrdinou a celebritou?
Jedna věc je, když mě potká fanoušek a chce osobní autogram s věnováním, to vždycky rád vyhovím, protože miluju lidi, kteří mi fandí. Ale jakmile někdo bude chtít podepsat víc věcí, aby je pak prodal na serveru eBay, to není pravý fanoušek. To jsou jen lidi, kteří na tom chtějí vydělat a to není v pořádku. Svým věrným fanouškům podepíšu rád kdykoli cokoli. Ale banda lidí z té druhé skupiny mě teď neúnavně pronásleduje už několik dní.
Jaké jste si z celého projektu vzal poučení?
Užij si každou chvíli. Andy Walshe z týmu Red Bull Stratos mě tohle naučil.Předtím pracoval s olympijskými atlety, kteří se na jednu chvíli připravují i patnáct let, ale nemusí jim to vyjít. Když si ale užijete cestu k tomu momentu, každé cvičení, každé propocené triko - to je to, na čem záleží. Snažil jsem se do seb nasát všechno, co jsem dokázal na své cestě. Dal jsem do toho všechno a když se to povedlo, byl jsem neskonale šťastný.
