Stavba filharmonie s koncertním sálem věnovaným velkovévodkyni Josephine-Charlotte stojí na trojúhelníkovém náměstí v nové čtvrti Kirchberg, kde sídlí banky i evropské instituce.
Právě nepříliš atraktivní tvar náměstí vnukl architektovi Portzamparcovi nápad vytvořit budovu ve tvaru dvou velkých křivek, elipsy se dvěma špicemi. Jedna z nich míří k zadní straně náměstí, druhá nabízí vstup do filharmonie.
Fasáda se sloupy
Bílá stavba se na náměstí dlážděném černou žulou skvěle odráží. Fasádu tvoří 827 sloupů s výškou 20 metrů a průměrem 30 centimetrů. Mezery mezi nimi nejsou pravidelné, sloupy tak vytvářejí filtr, který se otevírá a opět uzavírá před pohledem kolemjdoucích dovnitř.
Některé sloupy jsou nosné, podpírají střechu, další zajišťují klimatizaci nebo cirkulaci vzduchu, ukrývají kabely a potrubí. V jedné řadě sloupů je ukotvena skleněná stěna, která izoluje vnitřek budovy od vnějšího prostředí.
Pro milovníky hudby je však důležité především to, že se zde architektovi společně s odborníkem na akustiku Chu Ja Djingem z velkého sálu podařilo vytvořit mistrovské dílo.
Akustika na prvním místě
Inspirací pro novou budovu byla slavná koncertní síň Musikverein, dodnes považovaná za jednu z nejlepších koncertních síní na světě. Základ stavby v Lucemburku tak také tvoří tvar "krabice od bot". V jejím přízemí, které se svažuje v ose scény, je 1 400 sedadel.
Na stěnách vznikly pozoruhodné objemy, které tvoří zkosené hrany a nakloněné přímky. Každou ze čtyř stran sálu architekt rozdělil na čtyři věže spojené betonovou stěnou.
Tvůrci využili všechny detaily, které mohly zlepšit zvuk. Každý detail tu má smysl. Skleněné panely, které odrážejí zvuk směrem k zadní části sálu i vysoká dřevěná opěradla vracející tóny k posluchačům.
AutorChristian Urvoy de Portzamparc se narodil 9. května 1944 v hlavním městě Maroka Casablance francouzským rodičům. Několik měsíců po jeho narození se rodina přestěhovala do Marseille. V letech 1962–1969 studoval na École nationale superieure des Beaux-Arts v Paříži a strávil rok studia teorie architektury a historie na Columbia University v New Yorku (1966). V roce 1970 založil v Paříži vlastní architektonický ateliér. Je autorem řady významných staveb, získal Pritzkerovu cenu, patrně nejvyšší ocenění v architektuře. Zdroj: Wikipedia |
Využity byly i reliéfní povrchy stěn, jež mají různě široké a vyhloubené pruhy usnadňující pohlcování a šíření zvuku.
Velmi unikátní jsou mobilní desky na stropě, které lze naklápět a otevírat podle druhu hudby i hudebního tělesa, které v sále vystupuje, aby hudba zněla co nejlépe.
"Všeobecně známa je Goetheho věta, že ´architektura je zkamenělá hudba´. Mně se ale zdá ten citát dvojznačný, protože hudba je už svou podstatou v neustálém vývoji, v pohybu, mění se. Jsem přesvědčený o tom, že architektura nemusí být zkamenělá. Je to experiment v čase. A tak jí také rozumím ve vztahu k hudbě. Nikoli zkamenělá hudba, ale architektura, která znamená pohyb, stejně jako hudba je pohyb," říká v dokumentu o svém projektu architekt de Portzamparc.
Jedné z akusticky nejatraktivnějších koncertních budov světa je věnován další díl francouzského dokumentárního cyklu Architektura (ČT2 v sobotu 27. října v 11:40).